Dilema?

Nikdy jsem se neuměla rozhodnout. Když si mám z něčeho vybírat, vždycky mě přepadne dilema. Které mám i teď, když mi přišel doporučený dopis z VŠB, že mě přijali na ekonomickou fakultu. Nevěřila jsem vlastním očím, jelikož jsem měla za to, že moji přihlášku ani neevidovali, když jsem neuvedla specifický symbol. Nicméně...druhého července je zápis, tak se musím urychleně rozhodnout. Jakože - vždycky jsem chtěla nejvíc do Opavy, protože tam jsou věci, které mě (doufám) budou bavit. Nedostanu ale tu kolej, tedy bych si musela hledat bydlení, protože - jak jsem viděla, jak se tam tím vlakem jede - každý den tam opravdu jezdit nehodlám...Mohla bych možná bydlet u známého, ale nevím no...A taky je tu druhá věc - uplatnění. S Českou literaturou toho asi nebudu moct dělat tolik jako s diplomem z ekonomické fakulty. A ekonomů je prý stále třeba...I předměty tam jsou celkem v klidu, myslím, že by mě to i bavilo a asi bych se tam netrápila, ale...zas to má samozřejmě háček. Je tam matika. Hodně matiky a Potápka, která mě doučovala k matuře, mi na rovinu řekla, že to nedám a když, budu se muset strašně moc učit. Což nevím, jestli mi stojí za to, drtit se matiku jak o život...Taky je tam angličtina. Předpokládá se, že už něco umím, jelikož mají v plánu učit mě obchodní angličtinu na úroveň B1. A já neumím žbleptnout pomalu ani pořádnou větu :D Tak nevím. Ekonomika by mě i bavila, zajímá mě...ale Opava má nesporně více výhod. Už to, že nebudu bydlet doma, je skvělé. Luky se bojí, že si budu přehnaně užívat studentského života (vždycky to řekne tak s despektem), ale nemyslím si, že by to s tím užíváním bylo až tak horké :) Taky tam jsou moc pěkné předměty, jako třeba studium Bible, seminář tvůrčího psaní, literatura a hudba, žurnalistika, editorská praxe, literatura a film...atd. to by mě bavilo :) I když svého snu o novinářce jsem se už vzdala. Vím, že na to nemám povahu. Nemám ostré lokty, neumím se vůbec prosadit, neumím mluvit na veřejnosti a vlastně neumím vůbec psát. Však i tady píšu málo a ještě to není nic světoborného. Povídky jsem napsala všehovšudy tři... Líbilo by se mi být někde na tom úřadě a externě sem tam něco napsat do novin. K čemuž by se mi ekonomické vzdělání určitě hodilo víc. Na druhou stranu - vždycky se dá přestoupit, že. Luky si myslí, že pro mě báňská bude lepší, co se týká toho uplatnění a prý nejsem tak blbá, abych tu matiku nedala. Nebyla bych si tím tak jistá....Otec je samozřejmě pro literaturu, těší se, že bude mít s kým diskutovat :D Každopádně, pozítří jdu na kafe se Zuzkou, která studuje právě v Opavě ten stejný obor, tak jsem zvědavá, co mi řekne. Osobně jsem více pro tu Opavu, ale ta báňa tež není špatná...Tak uvidím no...

 Včera jsme se byli podívat na Dny Karviné. U žádné z kapel jsme nevydrželi dlouho, ale měla jsem dvě cukrové vaty :D Pak jsme seděli u Oázy a čekali, až začne Kamelot, což byl pro nás zlatý hřeb dne. S Terezkou jsme se nemohly dočkat :D Koncert byl skvělý, nehráli všechno z Mořské soli, ale spíš starší věci, což mě potěšilo :) Na druhou stranu, mohli zahrát V rákosí, jak jsme s Terkou skandovaly :D A dokonce máme fotku s Pavlem a Romanem Horkým! Od Pavla mám podpis na ruce, ještě teď ;). Sympatický chlap, Terezce dal i skype a icq, se mu líbila :D Bodejť, měla tam s ním zůstat na to kafe :D Až mi můj drahý bratranec, který se koncertu taktéž zúčastnil, pošle fotky, určitě je tady dám, protože to se člověku jenom tak nepoštěstí, vyfotit se s takovým muzikantem :) Ještě musíme ulovit Honzu Brože ze Žalmana a Adama z Nadarmo, co Teri? :D Moc hezky strávený večer, na příštích jejich koncertech sedíme vždycky v první řadě :D :-* 

Luky byl naštvaný, protože jsem mu řekla jednu obecně známou a pravdivou věc, která ho neskutečně namíchla a moc se mnou nemluvil až do dnešního dopoledne. Moc jsem to nepochopila, no...Nemám ráda takové dusné chvilky, gor když mi uniká smysl. Po půl roce to byla naše první neshoda a upřímně řečeno, netušila jsem, že ho jedna věta tak nasere a tato nálada ho bude držet tak dlouho. Teď jsem doma, píšu si na notebooku tenhle článek a jsem ráda, že jsme na chvilku mimo sebe. Jelikož jsme spolu moc často a zdá se mi, že už máme trošku ponorku. Nicméně...i po půl roce vztahu a i přesto, že jsme teď spolu skoro každý den, jsem vděčná za každou chvilku, kdy jsem s ním. Kdyby mě nechal....vůbec nevím, co bych dělala. Už teď jsem na něho hodně fixovaná a taky...největší strach mám ze samoty. Z toho, že budu sama, že si mě nebude nikdo všímat, nikdo mě nepohladí a neřekne mi, že mě má rád...A já potřebuju cítit, že někde patřím. Samozřejmě, na světě je spousta jiných synků, ale...nechci, nebaví mě chodit na diskotéky a někoho tam sbalit, mít s ním sex na jednu noc a už ho nikdy nevidět ...a tak pořád dokola. Mám ráda svoji jistotu, jistotu toho, že mě miluje a vždycky tady pro mě bude. Asi jsem konzervativní, možná naivní, ale ve svých 19 letech nechci nikoho jiného a opravdu věřím, že spolu budeme napořád. A vím, že hádky ke vztahu patří, že pročistí vzduch...a taky že ten sex na usmířenou je nejlepší :D Ale i tak doufám, že jich bude co nejméně :-*