První letošní neděle

Zítra jdeme do školy. Po těch dvou týdnech se mi tam vůůůůůbec nechce, hlavně nechci vidět toho vola Rostíka (němčináře). Taky nechci vidět tu čtyřku z němčiny (doufám, že to stáhnu na 3)...
Matika taky nebude žádná sláva. Vzhledem k tomu, že z ní za rok chci maturovat.....Sranda to bude...

Poslouchám Zuzanu Navarovou, kterou mi půčila Terezka a zjišťuju, že je to naprosto parádni muzika. Dodává mi pozitivní energii. Upřímně řečeno - stačí mi slyšet Andělskou nebo Kočky a už mám dost...Ale to jen tak na okraj.

Je to zvláštní, ale já už asi....nemůžu zůstat sama. Pak mě přepadá melancholická nálada, kdy je mi hrozně smutno. Po Honzíkovi a po Terezce. Že je teď dlouho neuvidím. Chybí mi. Když jsem s nima, jsem úplně šťastná, spokojená....Ale když odejdou...Jak by řekla Mona, Madame Melancholická se dere na povrch...

Honza je vůbec kapitola sama o sobě. O něm by to vydalo na celý dlouhatánský článek. O nás. O celých takřka dvou letech, co jsme spolu. A po těch dvou letech můžu s klidných srdcem říct, že bych si ho chtěla vzít. Bydlet s ním. Jenom my dva. Nikdo nás nebude omezovat, budeme usínat a probouzet se vedle sebe, dělat si co chceme. Už teď se těším na to, jak si budeme zařizovat byt. Co budu mít kde, jaké barevné stěny...Problém je v tom, že si aspoň 4 roky počkám. V dnešní době se lidi asi nechcou moc brát. Spíš budovat kariéru, být na vysoce postavené pozici a pak někdy - v budoucnu - zakládat rodinu. Mi osobně by ke štěstí stačilo vdát se za Honzíka, mít s ním dvě děti, pejska, mít dobrou práci, spoustu přátel a žít spokojeně až do smrti....:o) Dobře...trošku jsem to asi přehnala s tvrzením, že toho není tolik, tohle by si asi přála většina lidí :o)) Už nevím, co píšu :o)) Možná je ten zásadní rozdíl v tom, že já bych to chtěla už teď. Ale je třeba si taky něco užít :o)). Pak bude plno problému, málo peněz...A už si tolik neužijeme...
Ale těším se, až spolu (možná i s Terezkou a Davem?) pojedeme v létě do Chorvatska. A pak sami do Tater...:o) (Protože s našima můžeme jet s bráchou někam max. na dva dny. Pak se hádáme a jsme protivní, bo oni chcou jít tam a my jinam a nemůžeme se domluvit. Nejlepší je jet někem na hory na jeden den, to je tak akorát a každému to vyhovuje.)

Dala jsem si novoroční předsevzetí:

• budu se víc učit (přece jenom - maturita je už za rok)
• budu víc psát na blog
• budu používat (hlavně na qipu) háčky a čárky
• taky si musím najít nějakou brigádu, abych měla na tu dovolenou :o)

Chápu, že tenhle dlouhý článek se nebude nikomu chtít číst, ale já jsem spokojená. Napsala jsem všechno (alespoň myslím - pak si stejně zas na něco vzpomenu) co jsem napsat chtěla.
A teď už si jdu opravdu číst - maminka mi půjčila novou Ersinovou, z které jsem přečetla pouhých sto stránek a to ji mám 3 týdny - to u mě nebývá zvykem :o)