Tak myslím, že dneska už si asi číst nebudu...Místo toho budu celý večer počítat pro 8 lidí mzdy do fiktivní firmy :-D Vzhledem k tomu, že jsem to už všechno zapomněla, to bude veselé...Já to vytisknu a Prachna mi pak řekne, že to mám špatně zarovnané a už to bude blbě :-D. Ach jo...Asi ze mě nebude účetní....

...To maličké smutno tu stále je. Chtěla bych, aby tu byl Honzík se mnou. Aby mě držel v náručí a hladil po vlasech, aby mi říkal hezké věci a já bych věděla, že je to už zase všechno v pořádku. Teď spolu moc nejsme a chybí mi. Moc.

Zítra je Rybník (minimax.tym.cz), tak aspon něco pozitivního. I když bez něho, protože jde Vlastíkovi na osmnáctiny. Aspoň pokecam s Terkou...

Tak...Po tomhle intermezzu...Myslím, že jsem jiná. I on. Změnilo nás to oba, těžko říct jak. Jsem ale moc ráda, že to takhle dopadlo. Se všemi jeho názory nesouhlasím, ale člověk musí něco obětovat (i když je mu to mnohdy líto). Chtěla bych na to zapomenout. Chtěla bych, aby zapomenul i on, protože teď...Je to sice už dobré, ale přesto ne jako dřív. Je mi z toho trochu smutno.

Nesnáším

Leží a spí tam

Slabounká tichá

A já ji mám vzít a nést

Koberci květů

Někam do jiných světů

Jen pryč z těchto měst a hvězd



Kde zas bude tančit a na zlou si hrát

Od smíchu uplakaná

A kde vlasy si nechá

Zas divoce vlát

Do větru co po ní

Vůně

A hluboká deprese....

Ach jo...Zdá se, že všechno jde podle hesla: Když je něco hezké, zákonitě se hned poté něco posere. Přitom záleží na lidech a mnohdy si za to člověk může sám, že vyhledává konflikty a sám si dělá problémy. Jsem toho názoru, že všechno se dá řešit v klidu a není třeba dělat radikální kroky. Rozumní lidé se vždycky dohodnou. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř - promluvila optimistka :-D. Ne, ale jak řekla Terka - s úsměvem jde všechno líp. Jde už jenom o to, chtít to řešit. Lidé jsou různí, někteří ty problémy přímo vyhledávají a snad si v nich i libují, jinak nevím, proč by dělali to co dělají.

Ani se mi s ním nechce mluvit. Vede takové hloupé řeči, že bych mu typla o 5 let míň. A ještě chce, abych mu to odsouhlasila. Taková blbost....

Až doteď jsem si myslela, že workoholik je u nás jenom otec. Chyba lávky! Jenom, co jsem přišla ze školy, hned ve dveřích mě babka přivítala slovy: "Jdeme hrabat listí". Je jí přes 70, tak jsem jí na to řekla, ať nikam nechodí, že to udělám sama. Ale ona tam prostě musí jít. Kdyby tam bylo moc listí, dá se to pochopit, ale tam byly tři lístečky :-D. Nehledě k tomu, že pohrabala kaj co,