Pusinky

Vytvořila jsem novou rubriku o mnou zhlédnutých filmech - předem říkám, že jich nebude moc, jelikož moc filmy nesleduju, ale když už se někdy na něco podívám, napíšu o tom :o).

Pusinky

Režie: Karin Babinská

Iška, Karolína a Vendula jsou tři osmnáctileté dívky, které právě odmaturovaly. Nechtějí se vzdát školní bezstarostnosti ani svého přátelství, a proto se chystají na cestu do Holandska, kde chtějí čtvrt roku pracovat na farmě. Proti jejich vůli se k nim přidává Vojta, Iščin bratr a pravá ruka jejího přísného otce. Stává se svědkem a zároveň i katalyzátorem rozpadu jejich vztahu – holky totiž poznávají, že čas se zastavit nedá.

Pusinky jsou vlastně příběhem "coming - outu": nejen ve významu, v jakém se toto slovo obvykle užívá (vyrovnání se s homosexualitou a její přijetí, jak to prožívá jedna z hrdinek), ale ve smyslu obecnějším - jako označení pro náročné a často bolavé úsilí nasměrované k poznání nejhlubší pravdy, smíření se s ní a nakonec nalezení síly pro to "vyjít s onou pravdou ven" a začít podle ní žít. Přijmout nutnou osamělost. A najít vlastní, výlučnou identitu. (www.ceskatelevize.cz/specialy/pusinky)

Předtím, než jsem se na tenhle snímek podívala, četla jsem si recenze na csfd.cz, které byly většinou kladné a hodně chválily. Málo jich tam bylo negativních. K této méně početné skupině se však řadím i já. Těšila jsem se na to, ale musím říct, že mě tento film nijak zvlášť nezaujal. Přišel mi bez děje, bez zápletky, zdálo se, že děj "stojí". Stále jsem čekala, kdy se to teda konečně rozjede...Nerozjelo se. Navíc to bylo dost zmatené, nějaké uvedení do příběhu tam vůbec nebylo...Jako divák jsem byla vržena do cizího světa, o němž nic nevím a nic v něm nechápu...

Můj otec podotkl, že "tam po sobě furt řvou, brečí, bijou se a souloží" :-D. A to je vlastně pravda.

Asi tam bylo něco "kouzelného" co tam být mělo a co dělá film tak úspěšným. Já jsem to ale nenašla. Asi jsem to nepochopila...

Závěrem: Pro ukrácení dlouhé chvíle by to šlo, ale jinak se mi to nelíbilo. 50%.