Pátek třináctého...

...je úplně normální den jako každý jiný. Jen proto, že se v historii se stalo něco špatného, to snad není nešťastný den.

Je sice pravda, že jsem dneska zaspala a přišla až na 9, protože mě nikdo neprobudil (ano, maminka je na mě nasraná, s přehledem mě ignoruje, tak mě přece nebude budit, že). Nevadí, stejně se o to nikdo nezajímal, jestli mám na 9 fakt nebo ne.

V němčině jsem bodovala jako vždycky. Už jsem asi spolu s Vlastíkem nejhorší ve skupině. Myslím, že Rostík teď trpce lituje, že mi dal trojku a ne čtyřku. Nicméně mi nezůstane nic dlužen a myslím, že tu čtyřku na konci roku budu mít, jelikož jsem na němčinu tupá víc než je zdrávo a na trojku to nevytáhnu. Neumím ani udělat větu tak, aby měla správné koncovky...Ale co už, rok a půl nějak přežiju a pak budu mít klid :o) A teď je víkend, takže až do středy o němčině neuslyším.

Dneska se to ve škole neuvěřitelně táhlo. Domů jsem šla za vydatného sněžení (samozřejmě mi do očí), avšak v polovině cesty mě vzal soused autem (konečně jsem využila toho, že mě někdo sveze, když to fakt potřebuju).

Zítra to bude lepší. Přes den budu s Honzíkem a večer jdeme plesat :) Hodím sem pak fotky z obou plesů (z toho prvního mi je ještě nikdo neposlal).  Možná se se mnou mamka bude už bavit. Věřím tomu, i když se říká, že optimista je jen špatně informovaný člověk :o)).

Nenechám se přece naštvat nějakým obyčejným pátkem jenom proto, že je 13. Jdu si číst a přitom si dám tu fajnou oříškovou čokoládku :).