Náš bramborák :o))

Jarní prázdniny se pomalu chýli ke konci. Bohužel :o(. Tak jsem si zvykla na to, že nemusím ráno vstávat....:o)) A já jsem nepřečetla ani jednu knížku, Dcery ohně už mám rozečtené asi dva týdny...A to mě prosím čeká asi 10 půjčených knížek :o))

Jsem sama doma, naši šli s Corrou na procházku, brácha je u babičky a já jsem maximálně spokojená. Píšu si povídku a nic mi nechybí. Poté, co Honza v 10 odešel (byl tu dva dny), se kupodivu nedostavila obvyklá deprese, ale docela pohodová nálada. Mnohdy náladu zlepší i maličkosti :o).

Ve čtvrtek  večer jsme jeli do Cinestaru na Kurýra 3 (akční film, které jinak nesleduju, ale tak teď vybíral on, příště já). Předtím jsme si zašli na kávu a na večeři do McDonaldu. Film byl dobrý, bavil i mě a to je co říct :o). (Možná o něm napíšu samostatný článek.)
V pátek jsme měli v plánu "slavit" naše dva roky (budou zítra). V soukormí. Nejlíp celý den :o). Brácha šel dopoledne na bruslák, tak byl pokoj. A pak - jsme vařili oběd - můj výmysl - játru v bramboráku. Maso se skvěle povedlo, ale ten bramborák.....Víc než hodinu Honzovi trvalo, než nastrouhal velkou misku brambor. Ochutili jsme to a šli smažit. Usoudila jsem, že málo oleje potřebujeme jenom k vajíčku a vylila do té pánve čtvrt láhve :o). Nooo...výsledek byl ten, že jsme asi po 10 minutách vytáhli totálně mastný, planý, potrhaný  a připálený bramborák, který navíc nevypadal vůbec hezky, protože brambory mezitím zčernaly  :o)). Takhle jsme vyrobili asi pět ks, než přišla mamka, dochutila to, vylila obsah pánve a nahradila ho kapkou oleje :o)). Holt jsem tele, no. A to jsem si myslela, že umím vařit docela dobře :o)). Ty nové stryky, co už dělala mamka, byly už docela dobré ...Ale tak co, teď už víme...Že ho nikdy více dělat nebudem :o))
Po "obědě" :o)) jsme šli s Corrou na procházku (při příležitosti koupit cigarety). Brácha stále není doma, jel k babičce a pozor, nikdo by to do něj neřekl, ale je takový charakter, že tam zůstal i přes noc! To jsme ani ve snu nečekali, takže touto cestou - díky, bratře (teď to vyznělo jak v pohádce :o)).
A večer - hráli jsme žolíka, Město-moře...poslouchali muziku, jedli, pili čaj, povídali si....Pak jsme srazili postele k sobě, ať se můžem roztahovat a v 11 šli spinkat. Musím ale říct, že nikde jinde se nepovídá tak dobře, jak v posteli :o). Úplně jsme si to užili, celé ty dva dny...myslím, že to bylo hezké výročí, co říkáš, lásko? :o)

A já teď jdu na ty Dcery ohně. Ať je přečtu aspoň do zítřka :o)).