Originální název: Daughters of Fire
Autor: Barbara Erskinová
Počet stran: 480
Rok vydání: 2006
Anotace:Nový, dlouho očekávaný devátý román britské autorky vychází z osvědčeného střídání dvou časových rovin, současné a historické - tentokrát z dob první římské invaze do keltské Británie v 1. století n. l. Tři moderní vzdělané ženy (historička, scénáristka a režisérka) připravují pořad o dramatickém životě keltské královny a postupně naváží tak silný kontakt s minulostí, že dávné city a vášně vstoupí i do jejich osudů. Ve víru děje ožívají zlí i vznešení duchové historických postav a o napětí je v zalidněném příběhu opět postaráno až do poslední řádky.
Moje hodnocení: Dcery ohně jsem četla přesně před dvěmi lety, hned jak vyšly. Tehdy jsem dala 70%, kvůli konci, který se mi zdál přehnaný. Teď se mi tato kniha zdála dobrá. Velice dobrá. Tři lidé se dotknou spony z doby železné, která je prokletá. Díky tomu jim všem vstoupí do hlavy dávné duše keltských panovníků, jež nedošly pokoje a chtějí vypovědět svůj příběh...Knih má všechny prvky, které má historický román obsahovat - lásku, války, intriky, zlo, pomstu, sex :o)...Když k tomu přidáme oblíbené střídání dvou časových rovin, nevydechnete až do poslední strany :o). Napínavé, zajímavé...Na knihi.cz jsem k jedné knížce psala, že mě víc baví příběhy ze středověku. Měním názor, i o Keltech umí B. E. psát velice poutavě. (Tak trochu jsem se o ně začala zajímat). Jako spisovatelku ji mám moc ráda, její knihy jsou takové oddychové, odpočinkové...
Líbilo se mi to. Myslím, že každý, kdo má rád historické romány si zde přijde na své. Můžu všem jenom doporučit.
Akorát nevím, co znamená na zadní straně knihy v obsahu to historička, scénáristka a režisérka. Proti prvním dvěma nemám nic, ale o režisérce tam není ani slovo. Myslí snad Peggy? Pochybuju...
Moje procentuální hodnocení: 95%
Úryvek:
..."Pat? To jste vy? Proč jste se vrátila?" Sáhla po vypínači. V okamžiku, kdy se místností rozlilo světlo, zachytila koutkem oka ženu stojící u jejího psacího stolu a sklánějící se nad zásuvkou, kde ležela spona. Nebyla to Pat. Tahle žena měla dlouhé, plavě rusé vlasy, teplé a trochu pomačkané oblečení a divoké šedozelené oči. Na jeden jediný okamžik se jejich zraky setkaly a pak zmizela...
..."Všechno jsou to jen představy," zašeptala si energicky sama pro sebe.
"Nebo sen."
Anebo realita.
Byla to Cartimandua.
------
Některé zprávy přinášejí jízdní poslové. Jiné létají povětřím jako chmýří bodláku. Carta znala přesný okamžik bratrovy smrti. Věděla, že zemře, ještě než se to stalo. Věděla dokonce i to, že nezahynul se ctí v bitvě. Bylo to v jakési šarvátce se římskou předsunutou hlídkou. Jeho poník klopýtl a jak Triganos padal, jeden z nepřátel po něm vrhl svůj meč s takovou silou, že mu projel tělem a zůstal vězet zabodnutý v páteři. Během několika minut byl Triganos mrtvý. Toho dne zemřelo ještě čtrnáct jeho mužů. To přesvědčilo ostatní, aby se dali na ústup....