Boris Vian - Pěna dní

Originální název: L´Ecume des jours

Autor: Boris Vian

Počet stran: 216

Rok vydání: 1963

Anotace: "Pěna dní" napsaná v duchu citovaného vyznání, je strhující, krásně veselé i skličující vyprávění o veliké, něžné lásce, odsouzené fatálními okolnostmi k zániku. O nezištném přátelství a je to zároveň i zamyšlení nad lidskou nedokonalostí, slabostí, zranitelností. Nevšední příběh s řadou vtipných, až piroteskních peripetií, kořeněný a odlehčený od začátku do konce svérazným humorem od lehké ironie po sžíravý sarkasmus, vyniká originalitou jazyka, který nesnáší otřelost, nudu a faleš.

Moje hodnocení: Knížka o velké lásce, která bohužel netrvá dlouho. Líbila se mi, námět je pěkný, ale autor dává velký prostor své fantazii, hlavně na začátku, takže čtenář může mít problém se do příběhu začíst. Po čase si ale zvykne a už to ani nevnímá. Začátek je veselý, plný metafor a (rádoby) vtipných věcí (nepřišly mi většinou vtipné ani trochu, spíš jak by byl autor zfetovaný :o) - podotkl otec), avšak postupem času se začíná veselí a radost vytrácet a nastupuje smutek, tma...

Moc pěkně napsaný příběh. Kdyby si autor odpustil své vtipné věci, dala bych víc...Každopádně můžu doporučit.

Moje procentuální hodnocení: 90%

Úryvek:

Chodba ke kuchyni, z obou stran zasklená, byla plná jasu a z obou stran v ní zářilo jedno slunce, protože Colin měl světlo rád. Bylo tu plno pečlivě vyleštěných mosazných kohoutků. Slunce si s nimi pohrávala a dělala kouzelné efekty. Za zvuků, vyvolávaných dopadem paprsků na kohoutky, rády tančívaly kuchyňské myšky a honily se za kuličkami, které vytvářely paprsky podobající se proudům žluté rtuti, než se roztříštily o podlahu. Colin zběžně jednu myšku pohladil, měla velmi dlouhé černé vousky, byla šedá a útlá a podivuhodně lesklá. Kuchař je velmi dobře živil, ale tak, aby příliš netloustly. Myši nenadělaly ve dne mnoho hluku, jen si na chodbě hrály.