John Grogan - Marley a já

Originální název: Marley and Me

Autor: John Grogan

Počet stran: 344

Rok vydání: 2005

Nakladatelství: Ikar

Typ: román podle skutečné události

Anotace: Co to je za rodinu bez věrného, dobře vychovaného klidného psa? Labrador Marley má však k takovému psímu hrdinovi daleko. Když si ho John s Jenny přivedou domů, nestačí se divit. Kde je ten mírný, inteligentní a přizpůsobivý pejsek, kterého slibovaly kynologické příručky? Už první jízda autem se promění v malé dobrodružství a překvapení pokračují: Kdo to roztahal po bytě celou roli toaletního papíru? Kam se poděly ubrousky, papírové kapesníky, účtenky, korkové zátky, svorky na papír a šachové figurky? Proč má židle najednou jen tři nohy? Marley kosí ocasem sklenice a zarámované fotografie, ohryzává nábytek, vyhrabává květiny na zahradě, leze do odpadkového koše, skáče na lidi a loudí u stolu, hraje si na potápěče v misce s vodou, škrtí se na vodítku, čmuchá, funí, slintá a očurává kdeco a kdekoho. A navíc roste jako z vody. Přesto na něj John s Jenny nedají dopustit a s velkou láskou i pochopením líčí Marleyho veselé kousky i dojemné chvíle z jeho stáří a nemoci. Život s "nejhorším psem na světě" totiž není žádná nuda.

Moje hodnocení: První dojem? Pěkné. Druhý dojem? Smutné. Moc. Brečela jsem už od nějaké 280. stránky. Prvně jsem to viděla v kině a o den pozěji začala číst, takže moje představivost byla možná trochu ovlivněná filmem, ale byla to fajn knížka. Jenom potvrdila to, co vím od té doby, co máme Corru - žádný člověk vás nikdy nebude milovat tak oddaně jako pes. Jak píše autor v závěru - Dejte mu své srdce a on vám dá svoje. Příběh jedné americké rodiny, která má nejhoršího psa na světě. Knížka, u které se budete smát i plakat a jenom tak na ni nezapomenete.

Moje procentuální hodnocení: 95%

Film:  Líbil se mi. Skvělé herecké obsazení. Nebyla nouze o zábavné chvíle, ale bohužel ani o ty smutné. Už od poloviny filmu jsem brečela Honzovi do svetru (stejně jako údajně půlka kina). Pohled na Marleyho, jak se mu naposled zavírají oči fakt nešel vydržet...Ale určitě si na něj zajděte, bude se vám líbit.

Úryvek:

..."Člověk se může od psa naučit ledacos, i od takového cvoka, jako jsme měli doma my," psal jsem. "Marley mě naučil probouzet se každý den s nespoutanou chutí do života a radostí, užívat si každý okamžik a následovat své srdce. Naučil mě ocenit prosté věci - procházku lesem, čerstvý sníh, krátké zdřímnutí na zimním slunci. Jak stárnul a začínalo ho pobolívat tělo, naučil mě, jak je důležité neztrácet optimismus ani tváří tvář nepříjemnostem. Hlavně mě poučil o přátelství, sebeobětování a především o neselhávající věrnosti.

Je vůbec možné,aby pes -jakýkoli, ale hlavně tak natvrdlý,divoký a neovladatelný, jako byl ten náš - mohl ukázat lidem, na čem v životě opravdu záleží? Jsem přesvědčen, že ano. Věrnost. Odvaha. Oddanost. Jednoduchost. Radost. A také věci, na kterých nezáleží. Pes nepotřebuje drahá auta, velké domy ani módní oblečení. Symboly společenského postavení mu nic neříkají. Naprosto si vystačí s vyplaveným klackem. Pes soudí každého podle toho, jaký je uvnitř, a ne podle barvy jeho pleti, podle vyznání nebo společenského původu. Je mu jedno, jste-li bohatý nebo chudý, vzdělaný či ne, chytrý či hloupý. Dejte mu své srdce a on vám dá svoje. Je to tak prosté, a přitom nám lidem, kteří jsem o tolik chytřejší a sofistikovanější, vždy dělá takové problémy rozeznat, na čem záleží a na čem ne...."