O Londýně, stezce odvahy a vítání jara

Minulý pátek měl být tzv. "sraz" naší bývalé třídy. Že jsme byli jenom tři nás vůbec nepřekvapilo, jelikož u nás je to normální :o)) Všichni naslibujou a nic z toho, ale nevadí, pojaly jsme to jako dámskou jízdu a skvěle si to užily :o). Nejdřív v Kapli na jídle (topinky a bramobráky, jako vždycky příp. poháry) a pak na dlooooouhé procházce po naší krásné obci. Bylo pěkně, celkem teplo, tak se fajně šlo :o). Vyměnily jsme si nejnovější drby, probraly spoustu věcí a jak je u Radky s Janou zvykem, smály se v jednom kuse :o)) Dokonce už máme naplánovaný výlet do Londýna :o). Příští rok, po matuře, na týden. Bydlet budem ve Formuli a už máme i ceny letenek :o)). Vážně bych moc ráda jela, Británii mám ráda a jet s holkama na týden bude fakt zážitek :o) Nooo...až našetřím tak aspoň desítku, dám vědět :o)
Nesmím zapomenout na naši stezku odvahy. Honza měl totiž "pánskou" jízdu v Lutyni s klukama a tak jsem mu šly asi v 9 naproti. Zkratkou, přes Zahrádky, kde nebyla žádná světla, tudiž strašná tma a když Radce něco káplo na hlavu, začala ječet, a bály jsme se dvakrát tolik :o) Čeho, to mi jasné není, ale ....po válce je každý generál, že jo :o). Slíbila jsem, že až budeme v bezpečí světel, napíšu jim diplom :o) Myslím, že taková mírná stezka odvahy si ho zatím nezaslouží, ale tímto nám uděluji pochvalu :o)). Děkuji za pěkný den,  holky  :o* Přístě až bude sraz, půjdem zas my tři :o) Nikoho jiného přece nepotřebujem, abychom se pobavily :o)

Honza u mě spal a ráno v 6 jsme vstávali, protože byla naplánovaná Gibbonova akce Vítání jara. Sešlo se nás celkem dost, asi 16 a už ve vlaku jsme začali zpívat, jak je naším dobrým zvykem :o). V motoráčku do Hradce n/Moravicí jel plný vagon důchodců, tak jsme jim zabékali, načež ti z toho měli hroznou radost, že si můžou zas po dlouhé době zazpívat ve vlaku :o). Tímto si James (můj otec) přibral k funkci bubeníka ještě i pracovníka pro styk s veřejností, protože, jak podotkl Mafi, kytaristi se  můžou snažit jak chtějí, ale největší úspěch, ovace a pochvaly sklidí vždycky James. (Důchodci mu chodili děkovat :o).
Květka měla skvělé koláčky, jako vždycky. Potkali jsme čtyři bígly a jednoho krásného maličkého zlatého retrívra. Bylo krásně a teplo a v zámeckém parku stánek s pivem, kde byla samozřejmě první pauza :o). Pokračovali jsme před Žimrovice lesem, kolem papírny a Gibbon, mistr zkratek, nás dovedl až tam, kde skončila cesta a byla už jenom řeka :o) Proto jsme se, řečeno Mafiho slovy, drápali do kopce jak kocuři, někteří měli moc řečí a smáli se a skončili za všeobecného veselí na zemi první (nebudu jmenovat, tati :o)) Po úspěšném zdolání tohoto vrcholu následovala nekonečná cesta po betonu na okraji kanálu (jméno kanálu už nevím), který přiváděl vodu do papírny. Na konci nás čekala další pauza + hraní u splavu, kde byla i svačina. Okruh jsme ukončili opět v Žimrovicích, v naší obvyklé hospodě U Dihlů, kde jsme po menších problémech s kellnerama (opět Mafiho výrok) mohli najíst a zahrát. Dojela i Potápka a Kantry, který to měl z Opavy kousek. Jeli jsme v 7 hodin od hospody autobusem, Gibbon platil lístek všem, takže v závěru měl jízdenku dlouhou jak toaletní papír a řidič byl z nás velice nadšený, že je nás tolik :o) V Opavě máme na přestup a koupení jízdenek moc málo času, proto Potápka rychle vyskakuje z busu a počítáme, kolik lidí chce jízdenku, což se neobejde bez problémů s matematikou :o). Nakonec se všichni úspěšně naloží a vlak jede směr Bohumín. Většina se rozejde domů, kromě Jamese (šel na noční), Potápky (vlak jí jel až za dvě hodiny), Kudrnáče a Mafiho, kteří šli akci ukončit na Špici. Někteří nejen tam :o)

Já jsem jela s Honzou k němu domů, jelikož jsme měli k dispozici celý byt, což se stává asi dvakrát za rok, tak je třeba to využít :o). Byla to moc fajn akce, jako každá s KČT a Minimaxem :o).