Originální název: Drei Kameraden
Autor: Erich Maria Remarque
Počet stran: 370
Rok vydání: 1936
Nakladatelství: Melantrich
Typ: román
Anotace: Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt za první svět. války, kterou přestáli společně v blátě zákopů a ohních bubnové palby. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném Německu život o mnoho lehčí. Svorné kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí, a dokáží se dokonce postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní.
Tři kamarádi mají všechyn kaldy Remarquova romanopiseckého umění. Mnozí v nich vidí autorův nejlepší román vůbec. Stačí první frajerská jízda ve starém závodním automobilu, a zamilujeme si tři kamarády dřív, než hrdinové promluví. Nosná myšlenka bezvýchradné kamarádské oddanosti je tu podána s naléhavostí málem fyzickou. Dýcháme proud ovzuduší, který se valil Německem, než se Hitler dostal k moci. Nezaměstananí, prostitutky, pasáci, kšeftaři všech kalibrů, křeče hosp. krize, bitvy ve schůzovních sálech, strach ze zítřku, beznaděj, dezorientovanost - to jsou tváře a klima oné vzrušené doby, jak ji známe z celé řady uměleckých děl. Remarque do ní vnáší vlastní notu: prosťáčkovstí svých hrdinů, jejich bezbrannost, ale zároveň chlapské rváčství, sentimantalitu a kamarádství. Hybným motivem Tří kamarádů však není jen přátelství, ale také láska, láska bez frází a patosu, obyčejná, dojemná, silná, ohrožená napřízní neúprosného osudu, tragická a přece vtiskující životu smysl. Přes mnohá ztroskotání hrdinů tohoto románu je v něm i radost ze života, chuť protlouci se životem, hledání jeho světlých morálních zdrojů.
Moje hodnocení:Pěkná knížka, i když smutná. Remarqua mám ráda, i když tohle mi trochu připomínalo Nebe nezná vyvolených. Zřejmě kvůli tématu tuberkulózy, o níž prý autor píše často. Líbilo se mi hlavně přátelství Robbyho, Otta a Gottfrieda, to, jak si navzájem pomáhali, i když to znamenalo prodat Karla, kterého Otto miloval. Taky láska Pat a Robbyho...Myslím, že knížka stojí za to, určitě se Vám bude taky líbit.
Kupodivu jsem dala vyšší hodnocení Na západní frontě klid. Přišlo mi jaksi...věrohodnější, mělo to větší spád a líp se mi to četlo. Ovšem je to jenom můj subjektivní názor. A mimochodem - zdálo se mi, že má Robby nějak moc peněz, když chodí pořád po restauracích a barech. Na to, že byla krize...
Moje procentuální hodnocení: 90%
Úryvek:
"Pat," řekl jsem, když paní Zalewská odešla a když jsem Pat sevřel v náručí, "je to nádherné přijít domů a najít tu tebe. Je to pro mne vždycky znova překvapení. Když vystupuji po posledních schodech a otvírám dveře, vždycky se mi rozbuší srdce, že to snad ani není pravda. "
S úsměvem na mne pohlédla. Téměř nikdy neodpovídala, když jsem jí říkal něco takového. Ani bych si to byl nedovedl představit a špatně bych to snášel, kdyby mi odpověděla něco podobného - byl jsem přesvědčen, že žena nemá říkat muží, že ho miluje. Jenom jí zářily oči štěstím, a tím řekla víc než mnoha slovy.
Dlouho jsem ji pevně svíral, cítil teplo její pleti a lehkou vůni jejích vlasů - držel jsem ji pevně a nebylo tu už nic než ona, tma zmizela, Pat byla tady, žila, dýchala a nic nebylo ztraceno...