Dva dny

Čtvrtek: Honza pro mě kolem 5 přijel, že se pojedeme projet (teď už nechodíme na procházky, ale jezdíme autem :o), třeba na Kalich. Na křižovatce blikal doprava, ale když uviděl Dava, který projel kolem, už blikal doleva a jel za ním :o). Ukázalo se, že přijel pro Terku, tak jsme jeli na Kalich spolu. Nutno říct, že oba jezdí docela rychle a s velkou radostí mezi sebou pořádají závody, takže jsme pomalu opravdu nejeli :o) Na místě to bylo fajn, seděli jsme u vody a povídali si...a všichni notně pozměnili svůj plán na večer, neboť jsme využili nápadu jít do pizzerky dívat se na hokej. Dave si jel ještě pro svoje auto, tak jsme vezli Terezku domů pro klíče my a pak čekali v Lutyni na Dava. U Harryho, protože na pizzu byla dlouhá čekací doba. Měly jsme totiž s Terezkou hlad, proto jsme nešly do obyčejné hospody, ale do slušné restaurace. Skončili jsme teda v Kapli nad zeleninovým salátem (do té doby jsem přestala mít hlad) a bylo to fajn...Kluci sledovali hokej, my dvě jsme si povídaly (když člověk nevidí na puk, dívá se na hokej blbě :o) a bylo to super! A vůbec jsme se nemuseli domlouvat dva týdny dopředu...Já to furt říkám, že neplánované akce jsou nejlepší. Krásné to bylo a doufám, že brzo pojedeme ve čtyřech někam na výlet, nebo bude podobně skvělá akce :o*

Pátek: Krásná noc, v 8 budíček a náš soukromý výlet s Honzíkem. Samozřejmě autem. Do poslední chvíle ani on nevěděl, kam pojedeme, ale nakonec vybral jako první cíl Studénku - zámek. Předtím jsme se stavovali ještě v Shopping parku na kávu a pro svačinu. Přijeli jsme do Studénky, prošli se po zámecké zahradě a jeli na zmrzku, protože zámek byl dosti zchátralý. Radši se zajedeme podívat na nějaký lepší zámek, udržovaný. Potom jsme jeli hledat les. Není to taková sranda, protože máme na les vysoké nároky, ale po nějaké době jsme u Bílovce přece jen jeden našli. Kdyby nás tam pořád nerušil motorkář, který dělal kravál nedaleko (a my jsme vůbec nevěděli, jestli kolem nás pojede nebo nepojede), bylo by fajn, ale i tak to bylo super, strávili jsme tam asi hodinku (a kupodivu nechytli žádného klíšťáka). Poté jsme se rozhodli zajít někam na oběd, protože už bylo půl třetí a kdoví, kde najdeme restauraci. Honza do GPS zadal restaurace v Bílovce a když vyjely, našel Krále Ječmínka. Proč ne, hezký název, GPS říkala, že je to 5,7 km, tak tam za chvilku budem. Bohužel jsme nepočítali s úklady této skvělé navigace, protože ta zřejmě usoudila, že chceme jet zkratkama a vedla nás po všech dědinách, co tam okolo jsou, takže místo toho, abychom z lesa odbočili doleva a za 10 min byli tam, objeli jsme si krásný oblouk dlouhý 30 km :o)). V tom vedru, jaké v tom autě panovalo, to bylo fakt super :o) Ale tak nevadí, hlavně, že už tam konečně jsme. Těšili jsme se na pořádný oběd, ovšem v té hospodě stál i samotný smažák 105 Kč a nic levnějšího tam nebylo, takže jsem museli vzít zavděk obyčejnou česnečkou (navíc s klobásou místo šunky, bez sýru a vajíčka). Po obědě jsme jeli po dálnici do Bohumína (180 ve felicii jsem ještě nejela - vlastně nikdy, díkybohu byla dálnice prázdná) a projeli si okolí naší krásné obce (víckrát). Doma byla k večeři čočka s vajíčkem a pak jsem si povídali až do půl 12 - jo, předtím vlastně ještě jedna projížka. Usli jsme oba brzo, upe unavení a v půl 7 ráno volal Dave :o)) V 9 Honza jel, že má doma spoustu PC na spravení (i ten náš). I když jsme spolu strávili plných 40 hodin, stále mi to nestačí a hrozně mi tu chybí. Musím ale dělat tu seminárku, tak bychom stejně nebyli spolu. Tím víc se těším na konec června, až budeme mít celý týden prázdný byt a poté pojedeme na týden do Chorvatska...Zase taaak zamilovaná..nevadí, že po dvou letech stále víc a víc...Byly to krásné dva dny, zlato :o*.