Objevila jsem na sobě další věc. Těžko říct, jestli pozitivní nebo negativní, ale...já se neumím na lidi jenom tak vykašlat. Ať mi udělali cokoli...Míša by řekla, že jsem splachovací, ale já třeba chci být uražená, aby ten člověk věděl, že udělal něco špatně, ale hrozně mě to ničí, neumím to...A mám toho člověka pořád ráda, někdy možná ještě víc než předtím. Je tohle normální?? Štve mě, že jsem se s ním pohádala...Při dnešním koncertě mi v hlavě pořád blikalo červeným písmem to, co mi včera napsal...Nemůžu mít radost z toho, že jsem s Terezkou na Žalmanovi, když vím, že je to teď takové. Já vím, se mnou je to těžké. Ale aspoň už vím, co chci. Dobrý začátek do budoucna :)
A název článku? Dojmy z koncertu: jako vždycky úžasné, s mojí Terezkou dvojnásob :) Hráli skoro dvě hodiny, zabékaly jsme si, hádaly písničky...:D A předtím se samozřejmě ztratily v Ostravě, protože sedly do špatného busu a ten nás zavezl někde úplně jinde :D Fajn procházka po městě, ještě takřka bez orientačního smyslu a jen s mlhavým vědomím toho, kde jsme :-D Nicméně...našly jsme se, koncert stihly a krásně si ho užily :) A zítra Šiřina a Luky a Radka a Janka s Alešem a Vlastík a brácha a Terezka a prostě...těším se :-*
Sladké sny všem :-*
RE: Dojmy | maddie | 08. 10. 2009 - 22:30 |