Čekám...

Nějak to jde se mnou poslední dobou z kopce. Nic mě nebaví. Ani čtení, ani psaní, ani procházky...nic. Včera jsem byla u oční a mám zánět oka - paráda, aspoň vím, proč mě úderem 9 začnou tak hrozně bolet a všechno se mi rozmazává...Dostala jsem kapky, které si musím naučit kapat (dneska jsem to zvládla jen s pomocí brothera - člověk by  neřek, jaká může být u kapání do oka sranda), jelikož to budu dělat ještě 14 dní ....

Dneska jsem šla ze školy už po třetí hodině (údajná nevolnost, ale ve skutečnosti jsem se chtěla vyhnout němčině), takže je to upe skvělé, protože teď budu mít dva týdny praxi, tudíž se na tu školu nepodívám ani zdálky! Neskutečně mě těší, že Rostíka dva týdny neuvidím :o). Na praxi (na našem Obecním úřadě Dolní Lutyně) budu od 8 do 14:00. Co ale budu dělat pak? Honza na mě nebude mít čas...a dýchánek s holkama máme jenom v úterý. Možná už ale začne ten tenis :o) Ač nejsem sportovní typ, slíbila jsem, že budu s Janou a Radkou a ještě někým, to jsem zrovna zapomněla s kým, chodit hrát tenis na kurt kousek od nás. Vyjde nás to každou na 25 Kč/hod, tak proč toho nevyužít, že. Aspoň nebudu pořád sedět doma.

Zítra je pochod. Vůbec se mi tam nechce. Večer hrajou v Bohumíně Kameloti, moc ráda bych šla, ale....s kým? Honza má oslavu, Terezka bude s Davem a všichni ostatní, kteří by se mnou teoreticky mohli jít, budou na pochodu. Takže asi nic. Super.

Už od 1 čekám na Honzu...Všechny ideální podmínky (prázdný barák) minuly ...chuť minula... A on tu pořád není a ani neví, kdy přijede. Nudím se tak, jako už dlouho ne a o mém skutečně zoufalém stavu svědčí i to, že až dopíšu tenhle stěžovací článek, půjdu vytřít (což normálně dělám nerada), protože opravdu nemám co dělat. A jen tak nečinně sedět nebudu. Chápu, že má taky nějaké povinnosti, ale....Když si představím jiné páry, které jsou spolu často...tak často jak chtějí...a kde chtějí...a nikdo jim do toho nekecá a nic nezakazuje...Je mi smutno. Jdeme sice s Terezkou a Davem večer ven, ale stůl máme objednaný až na půl 9. Co budu dělat do té doby mi jasné není, protože Honza stejně nepřijede dřív, neb má moc práce...... Tak si poslouchám Elvise...Sem tam si pobrečím... A přemýšlím o tom, že bych si konečně měla najít nějakého uspokojivého koníčka, díky němuž nebudu sedět pořád doma, užírat se, brečet a nebudu tolik fixovaná na Honzu...

P.S: Berte to s rezervou, je to jedna z mých blbých nálad a psaní mi obvykle pomáhá zbavit se jí. Proto tak stěžovací článek.