Jakartovice 2010

Dnes již tradiční jarní akce byla opět stanovena na poslední dubnový víkend. V pátek kolem půl čtvrté odpoledne se nás na nádraží sešel slušný počet účastníků, včetně dvouletých dvojčat a dvou tater, které byly jejich (soukromým) dopravním prostředkem. Na nádraží v Opavě se k naší výpravě připojil i Red a za pár chvil nás motoráček dovezl až do Jakartovic. Zde se tlupa rozdělila na svě skupiny - jedna šla na pivo a druhá, zahrnujíce děti, na náš "flek". Po příchodu jsme postavili stany a sesedli se k ohni - kromě Mafiho a Reda, kteří čekali v hospodě na Mároše a dorazili nějakou dobu po nás. Mároš se dlouho nezdržel, zkonzumoval řízek, zahrál pár písniček a kluci (Apu a Papu, jak jim říkal Romeo) ho odprovodili k cestě, jelikož měl na sobotu jiné plány a nemohl s námi sedět v lese. Tento večer se nesl ve znamení lyrických a romantických písniček, tedy žádný "burges", neboť Potápka a osmiruká chobotnice ovládající buben (James) měli přijet až v sobotu. Krásně jsme si u ohně zabékali, dobře pojedli, protože Romeo uvařil plný kastrol gulášovky a samozřejmě se i něco vypilo, když každý vytáhl svoji lahvinku pro zahřátí :o) Po půlnoci začalo osazenstvo odpadat, takže zůstal Mafi jako poslední romantik s kytarou. Sám :-D

Ráno jsme se probudili a šli se k potůčku umýt a nabrat vodu - mezitím už přijela Potápka, James a Olda, později dorazil i Boban s Markétou a spol. Povídalo se, hrálo, jedlo se a pilo...Romeo totiž vyrobil své bezkonkurenční stryky (Pražák by řekl bramborové placky :-D). Odpoledne se šlo do hospody kdo chtěl, někteří na procházku, někteří naproti Vlastíkovi a někteří hlídali tábor a udržovali oheň. Vlastík si okamžitě po příchodu zabral svůj soukromý domeček, našel svého Pátka a přikázal mu topit v jeho "potírně" :-D Elišce jako Pátkovi nezbylo nic jiného, než uposlechnout jeho rozkazu, topila tedy - s dvojčaty v závěsu, která mooc ráda přikládala dřívka do ohně :o) Opět se hrálo, dokonce i malý Matyášek mi uzmul tamburínu a stal se na chvíli členem kapely Minimax, dělaje u toho kouzelné ksichty :-D Luky jako ohnivák se velmi osvědčil, spolu s Ondrou a Martinem chodili pro dřevo a při jeho úpravách k dalšímu použití byli velice sehraní - radost na ně pohledět. Zas se pilo, jedlo a tančilo, Romeo zazpíval svou - všeobecně oblíbenou a všemi očekávanou - maďarskou píseň Dívka s perlami ve vlasech, samozřejmě sklidil úspěch jako vždy a video s tímto jeho výkonem bude vyvěšeno na Youtube :D Štěpánek s Matýskem nemohli spát a když se jim to konečně povedlo, jeden probudil druhého a tak se shodou okolností stalo, že jsme dostali Matesa do stanu - ne, že by nám to ovšem vadilo, byli jsme se svišťem rádi :o) Káča ho uspala a šlo se békat. Zazněla spousta krásných písniček - Carpe diem pro Evu, tolik hledaná Holka od koní pro mě (zásluhy za hledání si připsala Alice - jako impresário jsem značně selhala :-D); Proč muže lákají skály a další a další staré i nové fláky, vesměs rychlé vypalovačky, ale i ploužáky měly v repertoáru své místo.

Podle dostupných informací se toto těleso rozpustilo kolem dvou hodin ráno - mezitím se dali slyšet sýčci, pro zpestření :o).

V neděli vstal každý v mu sympatickou hodinu, my v půl 9 - dítě nám svěřené s námi ve stanu nepřišlo k žádné újmě, mohli jsme ho tedy spořádaně vrátit mamince a bráškovi, který ho (sedíc na nočníku) objímal, jak by ho sto let neviděl :-D Posnídali jsme, zabékali, zhodnotili akci a Romeo jako správný vedoucí akci ukončil symbolickým uhašením ohně a muzikanti zahráli tu naši - jakartovickou tj. Chvíle od Hop Tropu. Postupně se účastníci loučili, někteří šli na vlak, někteří jeli autem a ostatní ještě seděli a nechtělo se jim domů - což myslím, že všem, protože akce to byla opravdu vynikající a souhlasím s Vlastíkem - večírek se vydařil. Nezbývá mi než vyjádřit velký dík Romeovi za skvělou a nezapomenutelnou akci a spolu s ostatními se těšit na příští poslední dubnový týden a 4. ročník Jakartovic.

Tolik reportáž  pro stránky Minimaxu. Teď přidám ještě osobní názor:

Akce dokonalá jako  pokaždé, vždycky jsem si přála, aby to bylo zrovna takové jako teď. Les, sluníčko, oheň, kytary, banda skvělých lidí, Luky...který byl naprosto úžasný. Už jsem psala, že mi plní sny...a tohle byl jeden z nich. Zažít  s ním ty chvíle, kdy jsem nejšťastnější...A jak se staral o Matyáška, budil se při každém jeho pohybu...k tomu prostě nemám co říct. Bylo na něm jasně vidět, jak je šťastný a jak moc by si přál vlastní dítě. On je asi jediný synek z mého okolí, který by už chtěl založit rodinu. A já bych taky chtěla. S ním. Je mi ale jasné, že na to ještě není vhodná doba, nemáme byt, nemáme peníze, ani práci...Ale i po 4 měsících  vztahu vím, že on je ten, s kterým bych tu rodinu opravdu chtěla. Možná si teď někteří řeknou - jo, naivní holka, myslí si, že to bude tak jednoduché...Ale já jsem nikdy netoužila po závratné kariéře, tučném kontě, mercedesu v zahradě a vile s bazénem. Mám jenom taková ta "obyčejná" přání, jako mít zdravou rodinu, spoustu přátel okolo a lásku...Jistě, i peníze jsou potřeba, ale ne na prvním místě. 

Jsem teď vážně šťastná. Teď ještě mít tu maturu, nějakou brigádu a nebude mi chybět už vůbec nic. Tyhle Jakartovice neměly nejmenší chybu, jsem moc ráda, že se Ti to líbilo, že už jsi možná "taky chytnutý" a časem budeš stejný blázen jako my...Moc děkuju, že jsi jel...že ses choval tak jak ses choval, to bylo něco nádherného, jak ses na mě díval, jak jsi mi vařil čajík, jak jsme dělali všechno spolu, jak jsme si po večerech  povídali, jak jsi mě objímal...to já prostě miluju :-*  Romantický víkend podle mých představ ...Miluju Tě :-*

Kdo by si chtěl přečíst Lukyho článek i s fotkama, koukněte tady, kdo chce vidět všechny fotky, nechť se podívá sem 

Ta naše "srdcová" jakarotivcká píseň - Chvíle od Hop Tropu:

Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu končí

Chvíle co patřej jen těm, co neusínaj

Toulavejm bláznům když právě s jarem se loučí

A za dobrý slovo ti srdce svý na dlani daj

Ty rána s vůní borový smůly, měly by zůstat už navždycky v nás

Ty rána s vůní sekaný trávy a ohně co právě pomalu zhas...