Ugisha | Jak jsem začala věřit na osud

Dala jsem si do PC Vlastu Redla a poslouchám ho pořád dokola. Dokonale vystihuje moje pocity...pocity kamene, který leží někde u cesty a necítí vůbec nic. Včera jsem byla se Sikim v tanečních, místo Jany. Neumím tancovat, ale baví mě to...a taky jsem tam byla naposled před dvěma lety, je tudíž jasné, že si ty kroky už nepamatuju a už vůbec neumím salsu, neb my jsme se ji neučili. Těšila jsem se tam, hrozně moc...jenže to nedopadlo podle mých představ. Ani jeho. Nějak jsme se asi...zklamali navzájem. On něco čekal, já taky ...a bylo to úplně jinak. Proto jsem začala věřit na osud. Vždycky jsem si myslela, že je na každém člověku, jak se zachová, jaký si ten život udělá, že má všechno pevně v rukou. Ale teď...asi nás opravdu někdo nebo něco řídí. Někdy i náhoda...Mnohdy je to jednodušší, mít něco, na co se dá vymluvit a nemuset pak nést následky...Nebo si to alespoň myslet.

Píšu si maturitní otázky do češtiny, jelikož pak toho budu mít moc a nebude se mi chtít. Proto si chci udělat celou češtinu, ať už to mám pohromadě a tudíž jeden předmět z krku. Včera jsem psala ruchovce a lumírovce, Jaroslava Vrchlického. Okna v bouři. Zmínku o jedné z básní jsem si nemohla nechat ujít...

Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy
za trochu lásky šel bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Moc pěkná báseň. Když už jsem u té poezie, docela mě překvapilo, že moje dvě amatérské básničky, které jsem uveřejnila na liter.cz, mají vcelku úspěch. Nikdy jsem si nemyslela, že umím psát, natož poezii, ale...když si to někteří myslí, jsem ráda :) Možná jsou tak dobré proto, že jsou opravdu upřímné, nic nezastírají a na nic si nehrajou. Jako já...

Dneska večer jdeme na Šiřinu, má tam být nějaká country kapela, tak  jsem zvědavá. Naše banda jde samozřejmě stylově, v kovbojském :-D Už si dělám lokny, ovšem těžko říct, jak budou na mých vlasech vypadat..Přinejhorším přijde Míša a natočí mi vlasy kulmou (už jsem si ji tam jednou zamotala, proto se do toho sama nepouštím - pro jistotu :D) .Ale těším se moc. Doufám, že to zase vyjde tak pěkně jako předtím. 

Poslední dobou nechodím spát v 10 jak tomu bylo dosud, ale mnohdy až hodně po půlnoci. Čím to?

Trošku bez hlavy a paty...Nějak nemám námět k psaní. Náladu...proto jsem psala to, co mi na jazyk přišlo...

Sedí tak v hospodě v koutečku náměstí.
Mají tak dvacet let, víru ve své štěstí....
(Vlasta Redl, album Tramtárie, Náměstí)