Myšlenky bez ladu a skladu

Nějak se mi poslední dobou nedaří. Proč se všechno, na co se těším, musí vždycky nějak pokazit?? Osud? Možná...

Od soboty mám prudké změny nálad. Jednou jsem v pohodě, pak na každého štěkám, nasraná, protivná, vzteklá, s chutí zavřít se někam a tam se v klidu vyřvat...Pak se se mnou  brácha nebaví, že jsem prý megera...Ještě chvilku a ani psék se mnou nebude chtít chodit na procházku, protože jsem protivná i tam...

Právě v sobotu jsem znovu po dlouhé době začala psát deník. Jsou totiž na světě věci, které nikomu říct nemůžu...

 Dneska jsem dostala v němčině tři malé jedničky ze sloves. Potěšilo mě to, ale k čemu to, když nám vzápětí dal písemku na přídavná jména, která bude jak jinak než za pět...

Jsem zvědavá, jak bude vypadat ten Silvestr. Vzhledem k aktuální napjaté situaci...A to všechno vypadalo tak dokonale...

Zase piju víno...a chtěla bych usnout a zapomenout. Na věci, které mi teď nedají spát...

Kdo ví, co bude dál?...

V pátek máme stužkovák. Doufám, že se to obejde bez ostudy a bude to stát alespoň za to. Když už nic...

Ta Míša měla pravdu. Píšu v duchu studeného pragmatismu, bez emocí...Ale emoce nejdou napsat, musí se zažít...

I když si myslí že ne...jeho statusy mi ubližujou...Už proto bych nehledala...Ale nevěří mi...Možná ho chápu...

Snad jedenkrát...
snad za pár dní..
odněkud z dálek, kde slunce už nezapadá...
přiletí k nám pár bílejch vran...
jak posel naděje...

Je těžké lézt pro modré do nebe,
kdekdo mi říká tam cesta nevede
a tak se ptám,
proč bych vlastně žil,
kdybych uvěřil...
že slovo chlapa už dávno nedělá
a přátelství je už jen pověra
no a láska ta se včera někde válela,
vždyť za prachy jde dnes i důvěra...

Ne, tohle není z mé hlavy...Žalman a jeho úžasně pravdivé písničky...Jedenkrát...

A jedna moje srdcovka, kterou poslouchám pořád dokola...