Chci si spíš povídat...

Tak mi ta dobrá nálada moc dlouho nevydržela. No jo, holt si asi slibuju moc od něčeho, co nikdy být nemůže.

Dneska mě vzal soused autem ze školy. Při tom jsem zjistila, že nám auto srazilo kočku...a on to viděl v přímém přenosu. Náš kocour Sofie...Měli jsme ho víc než 4 roky...spolu s Corrou byli nerozlučná dvojice...čekali spolu na papu...Už se nebude schovávat za kolečka, nebude spát na stolku pod ubrusem, nelehne si pod trám, kde o něho každý zakopne...Teď už jenom leží a  nikdy nevstane...Co říct na toho, kdo jel jak idiot? ...:´(

Dneska mi přišly nějaké dárky, co jsem měla objednané z netu a Honza mi krásně upravil dárek k osmnáctinám pro Terezku. Už pozítří s ní jdu ven...Těším se, hrozně moc. Tohle a sobotní Skalka jsou pro mě záchytné světlé body...

Nějak mě ta nezávislost přestává bavit. Ale nemám náladu hledat si někoho...nechce se mi s nikým se seznamovat, být nadšená z toho, jak je dokonalý...a pak zjistit, že je vlastně úplně stejný jako ostatní, že mě zase zklame...

Takhle bez partnera ale ani nemám s kým jít na ples...

...Nikdy nevrátím čas. Ale to, co mezi námi teď je...za to jsem moc ráda :)

Až budeš smutná
hudba a text: Jan Brož

Až se jednou někde ztratíš
třeba v horách nebo v letních souhvězdích,
až víno přestane tě hřát
budeš si spíš chtít povídat.

Až se jednou domů vrátíš
budeš se cítit stará jako první hřích,
pusť oknem dovnitř vlhký vzduch
řekni si: "takhle to chtěl Bůh".

To já už uslyším, že z dálky se hlásíš,
neboj má hvězdo já jsem nezapomněl,
já jsem se díval jak se po troškách ztrácíš,
brečel spíš nad sebou a strašně tě chtěl
vzít do rukou a chvíli tě nést.

Až ti jednou bude úzko,
třeba ze samoty nebo jenom tak,
až začneš v labyrintu cest
týdny a měsíce si plést.

Až ti vítr vítr tvojí blůzkou
jednou prožene chuť moře, možná pak,
znovu ti křídla narostou
a znovu rozletíš se tmou.

To já už uslyším, že z dálky se hlásíš,
neboj má hvězdo já jsem nezapomněl,
já jsem se díval jak se po troškách ztrácíš,
brečel spíš nad sebou a strašně tě chtěl.

To já už uslyším, že z dálky se hlásíš,
neboj má hvězdo já jsem nezapomněl,
já jsem se díval jak se po troškách ztrácíš,
brečel spíš nad sebou a strašně tě chtěl
vzít do rukou a chvíli tě nést.

                                                                      ....kdyby to tak opravdu bylo...