V rychlém sledu

Jsem tu zas, abych předvedla ten slíbený článek :) Konečně dneska svítilo sluníčko a tál ten zpropadný sníh, snad už sleze! :) Teď odjela Terezka s mamkou (která se s mým otcem dloooouho neviděla, takže prodrbali kdekoho :D) a byl to moc pěkný večer :) S Terezkou ani jiný být nemůže :-* Objednaly jsme pizzu, otevřely šampus a naplánovaly AKCE 2010 :D Kdyby jenom synek tušil, kde všude bude :D Pustila jsem si teď Devítku mixnutou s Kamelotem, takže se mi bude dobře psát :) Vezmu to retrospektivně:

Včera jsem byla poprvé na inventuře ve Zlíně. Naštěstí s Lukym, bo jinak bych tam byla upe ztracená a hlavně sama. Takhle to bylo fajn, docela mi to i šlo, akorát že jsem počítala dvakrát 185 florbalových míčků :D. Aspoň penízky budou :) Přijeli jsme o půl 4 ráno, tak jsem usoudila, že do školy stejně nevstanu a bylo by zbytečné budit naše, aby pro mě přijeli, tak jsem jim napsala, že budu spinkat u Lukyho. Potichoučku jako myšky jsme se tam vkradli, aby se nikdo neprobudil a že půjdeme hned spát. Jenže mi se kupodivu vůbec nechtělo, furt jsem kecala, a až když mi Lukáš eufemisticky naznačil, ať držím hubu, jsem se otočila a do minuty byla tuhá :D:D Probudili jsme se v půl jedenácté a ve 3 jsem byla doma jako na koni :D:D Každopádně jsem se u něho vyspala mnohem líp, jednak kvůli jeho úžasné posteli, jednak proto, že jsem byla s ním a v neposlední řadě mi nikdo nelezl do pokoje se zvědavým dotazem: "Ty nejdeš do školy?" a následným odsouzením dnešní mládeže, potažmo škol :D

Jak už jsem psala minule, sobota patřila plesu. Měla jsem nové šaty, skvělý účes (ano, byl lepší než v pátek i když se u něho Míša děsně navztekala a Kuba mě litoval, že mě tahá za vlasy :D), kulturák je nově opravený, tombola byla bohatá (a já jsem opět nic nevyhrála) a banda byla taky skvělá, takže co dodat? Zatancovala jsem si, vyfotila se s Terezkou a jediné, co mě štve je absence společné fotky a to, že jsme šli tak brzo, protože byl Luky unavený...Prý se to tam ještě dobře rozjelo :) Ale nevadí...užili jsme si to i tak a nejen tam :) I když jsou věci, které bych nemusela vědět...dobře jsme si pokecali. Přesněji - on povídal, já jsem jenom poslouchala a mnohdy byla lehce v šoku...Těším se na další ples 13.3., kde bohužel spousta lidí odřekla účast, ale i tak si to užiju na maximum :)

V pátek jsme byli Terezkou a bráchou pozvaní na jejich půlkolonu. Nechci kritizovat, ale naše taneční měly teda vyšší úroveň. Tancovali pěkně (ani jsem netušila, že má brother na tanec takový talent (narozdíl ode mě, co jsem jelito :D), ale bylo to hrozně dlouhé, na volnou zábavu tudíž zbyla pouhá hodina a půl, protože v deset to tam končilo. Neměli ani živou hudbu, zato tam seděl chlap a pouštěl z notebooku písničky...a ještě k tomu takové, na které tančili v oficiální části. Ke garderobě některých přítomných účastnic kurzu se nebudu ani vyjadřovat, stejně jako k synkovi, co si k tmavému obleku vzal bílé boty.

..Nejpěknější šaty měla jasně Terezka, až se tam skoro nehodily, vzhledem k ostatním :D Taky se tam pohybovalo na můj vkus až moc opilých šestnáctiletých...Na druhou stranu se mi líbilo, že zapojovali do tance i hosty, takže jsem se třeba naučila jejich country tanec (a zcela nečekaně je ten náš orlovský lepší :D)...asi věděli proč, bo za ty dvě a půl hodiny sledování kurzistů by obecenstvo usnulo nudou :D

A konečně - čtvrtek a koncert Kamelotu v Ostravě. S kým jiným než s Terezkou a její mamkou :) K-Trio v Hrabůvce jsme našly v pohodě a protože jsme měly ještě čas, šly jsme si sednout dolů do restaurace. Náš zeleninový salát vyráběli víc než půlhodiny, takže jsem si ho vůbec nemohla v klidu sníst... Koncert byl úžasný jako vždycky, zazpívala jsem si...akorát nemuseli hrát všechny písničky z Mořské soli, mohli zapojit třeba i Zachraňte koně, Dík pane Foglar...ale to je samozřejmě věc názoru. Je pravdou, že Viktor to s Za Mokrou horou dost vykompenzoval :) Na závěr Petřík zatančil, zavířil třásněmi a byl konec. Měly jsme mu tam podstrčit tu vizitku, Teri :-D Příště jdeme zas :*

Když už jsem u toho, stáhla jsem si pár dalších desek Kamelotu a poslouchám je pořád dokola...Buď Kamelot nebo Devítku, nic jiného byste teď u mě neslyšeli. Možná tak ještě Žalmana - V roce jedna, co jsem dostala k narozeninám. Taky plánujeme tu další chatu. Přesněji - já plánuju, ostatní mi jenom ruší účast :( Tak nějak se mi zdá, že ta naše skvělá banda se začíná pomalu rozpadat. Možná je to jenom můj pocit, ale zdá se mi, že někdo něco udělá, něco řekne, něco si myslí a ostatní drží tupě jak ovce s ním. Když ne on, tak oni taky ne...Nechápu..Aleš s Andym jsou často spíš s holkama, Radka se od nás distancuje s utkvělou představou, že když nemá kluka, tak je něco míň než my, Míša s Kubou žijou jak by ve svém světě, druhá Radka s Michalem k nám těžko zapadnou, když nikam nechodí...Je mi to docela líto, protože mám kolem sebe ráda lidi a bojím se, že se pomalu rozpadneme a bude to stejné jako dřív...A já nechci být sama. Nemůžu, neumím to. Mám Lukyho a Terezku, ale ty vidím jednou za čas...A potřebuju společnost. Oni dva jsou to nejlepší, co mě kdy potkalo, miluju je nejvíc na světě a kdyby se na mě vykašlali i oni, asi bych si šla hodit mašli, protože samota je to, z čeho mám největší strach. Proč o tom teď píšu? Nemusela bych...mohla jsem si to nechat pro sebe a napsat tu místo toho zase nějakou svoji metaforu, kterou by pochopilo jen pár vyvolených, ale bylo mi řečeno, že mám psát upřímně, tak se dle toho řídím. Asi na mě přišla nějaká divná nálada...Nechce se mi zítra do školy...je to zase jeden z těch dnů, kdy mám k naší OA naprostý odpor. Chtěla bych spát...se svým zlatíčkem a nic neřešit. Pokud vám připadá, že nic neřeším...nechte to být. Pletou se mi myšlenky jedna přes druhou a sama nevím, co si mám myslet. Nechápu to...jsem spokojená...dalo by se to přirovnat k modré obloze s občasnými nadýchanými bílými mráčky, které tam sice jsou, ale nikdo jim nevěnuje pozornost. Až když zšednou a stanou se z nich bouřkové, pak některým dojde, že tam byly a že se je možná mělo brát na zřetel...

  ...Je to tak zvláštní, že musím tu zůstat, 
  sám u rybníků za Mokrou horou, 
  chtěl bych to vrátit a do Tebe vrůstat, 
  kam druzí dojít nikdy nemohou...

.......tak mi řekněte...proč relativně šťastná Ugisha skoro brečí u Mokré hory?? Bez pořádného důvodu...? To bude asi ten Viktorův hlas...

Závěrem? Vylila jsem si srdíčko...ten poslední odstavec jsou vlastně moje deníkové záznamy...Upřímné, s emocemi...

Těším se na léto :-*