Po půl roce

Ano, už je to tak. Půl roku jsme spolu, počítáno od 1.1.2010. A je to čím dál lepší, i když malé krize se nám nevyhýbají...Ale je jasné, že nějaké třecí plochy logicky být musí, nemůžeme se shodnout na všem. Žádnou vážnější hádku jsme ale neměli a myslím, že ani mít nebudem :) Teď jsme byli týden na chatě, s bandou jako na Silvestra. Bylo fajn, ale Luky byl místy  tak protivný, že s ním nešlo vydržet. Hrozně mě to štvalo, protože když on byl uražený a naštvaný nahoře, nemohla jsem se bavit ani já, neb jsem stále myslela jen na něho... Některé jeho gesta jsem nepochopila, za některé jsem si mohla sama...Měla bych se řídit mottem, které mám v záhlaví a nenechat se ovlivňovat jinýma lidma, byť těma, kteří jsou mi nejblíž a asi mi i dobře radí...Jenže nikdo ho nezná jako já...Jo, pokaždé za ním přijdu já a snažím se vyžehlit to, co třeba on zkazil...protože vím, že on by nepřišel a akorát by vyvolal konflikt, o který ani jeden nestojíme. Tímhle se ta chata trošku zkazila, protože jsme si lezli na nervy tím, že jsme nedělali to, co by si ten druhý přál. Řekla bych, že to byla naše první "hádka" a vážně mi to bylo líto. Pobrečeli jsme si oba a všechno si vyříkali...On se bude snažit, já taky a snad to bude fajn :) Těším se, až spolu někam pojedeme :) Miluju, když s ním můžu plánovat :* Teď jsem u něho dvě noci spinkala, včera jsme byli v Hastrmance na večeři (měl pstruha a já kuřecí maso na sladko - fajné to bylo), krásně jsme si povídali a plánovali ostošest :D Večer jsme pak sklidili seno, otevřeli si vínko a naložili se do vany...Miluju toho kluka :-* Nevím, čím to je, že když je se se mnou sám, chová se naprosto skvěle, a když jsme ve společnosti kohokoliv, nedá se s ním bavit...Přitom chci jenom to, aby si mě všímal....Aby každému dával najevo, že jsem jeho, že jsem ta, kterou nade všechno miluje, aby mě objal, pohladil...Byla ta chata fajn, ale čekala jsem místy něco jiného... Terezka, Radka, Janča...moje nejmilejší holky :* Luky, Vlastík, Aleš, Andy...Ti lidi tvoří celý můj svět, někteří více, někteří méně...Akorát...zdálo se mi, že nás tam trošku diskriminujou...Když jde někam Jana s Alešem, je to v klidu, když jdeme někam my, je u toho plno keců, že zas jdeme šukat do lesa atd...Taky mi tam chybělo trochu tolerance a soukromí. Nechce se mi každý den chlastat a pařit, ale kdybych šla spát brzo, už by byla ostuda. A to je to, co u Lukyho nikdo nechápal...Radši bych se vyspala večer, abych mohla na druhý den někam jít, místo sezení na chatě a pak až večer pila, zpívala...tančila...A tak vůbec...fotky skoro žádné nemáme spolu, jenom ti čtyři, co seděli na chatě a nikam nechodili...Nevím, tak nějak mě to mrzí...

 Teď trošku z jiného soudku...Včera byl zápis na Báňskou. Nešla jsem tam, neboť jsem se definitivně rozhodla pro Opavu. Notně k tomu přispělo i kafe se Zuzkou, která mě svým povídáním naprosto nadchla a už v to úterý bylo jasné, že půjdu tam. A dneska - jako třešnička na dortu - jsem se dozvěděla, že mě přijali i na tu kolej! Radost největší :) Myslím si, že to náš vztah s Lukym nijak neohrozí. Že se máme hodně rádi na to, abychom překonali všechny překážky a byli spolu šťastní.  Jsme dobrý team. Ten nejlepší. Protože jsme tady vždycky pro sebe a všechno spolu zvládnem. Možná se oba chováme moc dospěle, a neumíme nebo nemáme potřebu blbnout jako ostatní...Ale jednu věc vím tak jistě, jak ještě nikdy nic - jsi ten, s kterým chci strávit celý život :*