Velikonoční chata

Protože se mi nechce učit maturitní otázky, rozhodla jsem se, že radši napíšu reportáž o Velikonocích....Zítra totiž píšu maturitní slohovku, tak ať se trochu procvičím :) Jinak jsem moc ráda, že dnes, v 17:04 jsem evidovala legendárního 10 000. návštěvníka :) Děkuji :-*

Ač se mi moc nechtělo s rodiči na chatu, když jsem mohla mít na čtyři dny volný barák, nakonec se to nějak zvrtlo a vůbec nelituju :) Začalo to hned ráno, kdy jsem musela vstávat v půl 7 a stát v Lutyni u řezníka frontu na maso :D (O to by ani tolik nešlo, ale Luky spal u mě, na tajno, aby byla sranda a byl velmi nadšený, když jsem ho v půl 7 probudila na bus 7:10...ještě k tomu pršelo a jeho kyselý výraz byl opravdu kouzelný :D :-*) Tak jsem jela s maminkou nakupovat, nákup jak na týden...doma upéct buchtu a nachystat se a v půl 3 se vyráželo...Brácha zůstal doma, aby hlídal babičku, domeček a pséka ...určitě byl šťastný, když jsme odjeli :D Cesta trvala necelé dvě hodiny, kdy otec asi 16x poznamenal, jak moc se mu líbí Ford Focus, který měl Pepa jedoucí před námi a jak by ho chtěl :D Chata byla moc pěkná, luxusní...všechno ve dřevě, krásné koupelny, televize, skvěle vybavená kuchyň a úžasné kamna ...:) Rozdělili jsme si pokojíčky a po uvítacím dýchanku s vínem šli na procházku...Rodiče do hospody, já s Honzíkem a Katkou opačným směrem k lesu. Měli jsme příjemná témata, jako třeba Nerudovu sbírku Hřbitovní kvítí :D Po příchodu jsme zjistili, že už přijeli Wolfi a když se vrátili i ostatní, začala teprve ta pravá sranda - karetní hra UNO :D Je pravdou, že ani já, ani můj tatínek nemáme nijak velký talent na karty, ale to co tam otec předváděl, opravdu nemělo chybu...čekal dvě kola s nachystanou kartou, která tam vůbec nepatřila, nicméně ji tam hodil a čekal, co to udělá :D Když Míši spadly karty, galantně se sehnul, že je zvedne...stihl přitom na Josefa vylít svoje kafe, načež mrskl právě posbíranými kartami přes celý stůl a notně se u toho vztekal :D Pepa měl na tričku skvrnu ve tvaru velikonočního beránka a my jsme byli v křečích :D Pak se pilo, jedlo...jako vždycky :D Spinkat jsme šli asi v půl 12 a ráno mě probudil Honza diskuzí o mě :D Ve čtvrt na 8 :D Posnídali jsme a v půl 10 byl určen startovní čas výletu na Soláň. Počasí bylo krásné, sluníčko svítilo, tak se šlo dobře....Cestu dlouhou 10 km jsme zvládli poměrně rychle, proto jsme kolem 1 seděli v hospodě na vrcholu. Dala jsem si halušky, i když se mi velmi líbily Honzíkovy palačinky (které si dal po česnečce :D) :D Následovala zpáteční cesta, už po pár krocích mě začalo bolet koleno...a před námi bylo dalších 10 km...Nějak jsem to ale ušla a v hospodě po 5 km si dala napůl s maminkou malé pivo, nebylo mi ale umožněno ho dopít, protože chlapi ho do sebe luchnou a jde se...Nutno říct, že 5 km po hlavní cestě, furt stejné, rovné a nudné opravdu není můj sen...navíc s bolavým kolenem :D U kostela, tedy skoro u chaty byla zastávka v další hospodě - tady už jsem si dala džus, a jak na potvoru jsme tam seděli dlouho :D Když jsem pak vstala, překvapilo mě, že koleno bolí asi desetkrát víc, kulhala jsem jak Geoffrey de Peyrac, tak mě Jenda Wolf vzal na záda :D:D Vydržel mě nést docela dlouho, pak to vzdal a zbytek jsem došla s mamkou, která mě solidárně psychicky podpírala :D Večer patřil tataráku a kytaře, hrálo se ostošest, byly použity i netradiční hudební nástroje a došlo i na Studentskou halenku :D Pouštěli jsme si nahoře sprosté polky, úryvky z deníčků a smáli se.

..Pak přišel další level - pohádali jsme se kvůli několika letopočtům a otázkám z literatury - utvořily se dva tábory - já s Julčou vs. Katka s Honzou :D Šli jsme si tedy pro radu dolů...nutno říct, že někteří měli velmi skleněné oči a skoro padali ze židle, nicméně otázka byla zodpovězena a mohli jsme jít s klidným srdcem nahoru, abychom za 10 minut letěli zpátky (i koleno mě přestalo bolet :D), já jenom v kalhotkách (které u mužské části - což byla většina - měly velký úspěch a pověřili Honzu, ať jim přečte, co je na nich za nápis :D) a v konečné fázi jsem prohrála s Honzou prohrála 3 pulky :D (Ještě mi dneska napsal, že název první básně v Kytici je opravdu Kytice a ne Mateřídouška, jak jsem tvrdila já :D) Nejlepší byl Honza, jak předváděl polského komentátora a pak když za námi přišel do pokojíčku, jestli u nás může spát, že je Stele špatně a pozvracela mu postel :D Tedy jsme šli nakonec ve dvě spát (Honza nepřišel). Ráno - posnídat a naplánovat program. Třičtvrtě Wolfovic rodiny ulehlo se střevní chřipkou, výletu na Kohútku se nás tedy zúčastnilo jenom sedm ks.Dali jsme si v hospodě polívku (dobrá kyselica to byla) a dokonce i já pivo, bylo mi totiž Pepou doporučeno, že po pivu rostou prsa :D Nicméně, když viděl, jakou rychlostí to piju, poznamenal, že spolu s velkým pivem si mám objednat i nocleh :D :D Pak jsem se krásně prošli v lesním blátě, zazpívali (a zjistili, že umíme zoufale málo písniček :D), pokecali...a vrátili se do stejné hospody na latté :) I tento den bylo hezky, akorát mě zas rozbolelo koleno...Ještěže jsem ho pravidelně mazala koňskou mastí, jak mi Gabka poradila :) Po návratu nás čekal skvělý guláš (zase mě Pepa chtěl do rodiny, když jsem mu ho krásně nachystala na talíř :D) a pak jsem si šla na dvě hodinky lehnout. Následovalo večerní UNO, ani jednou jsem nevyhrála, ale na chvostu se úspěšně držela Míša :D Pak obyvklá procházka s Honzou a košem :D Večer a posléze i ráno ulehlo dalších pár lidí se střevní chřipkou :D Velikonoční výprask byl naštěstí jenom symbolický, nepřišla jsem k žádné vážnější újmě :)Konečně velikonoce, kdy mě nikdo nehodil do sprchy :D Dívali jsem se na pohádky, odpočívali, dojídali zbytky...A potom uklízeli...Zase procházka s košem, kdy jsem se s Honzíkem shodli na tom, že se nám tu moc líbilo a ještě tak dva tři dny bychom tu pobyli, protože nám tu vůbec nic nechybí :D Nicméně v půl jedné byl zavelen odjezd... 

Závěrem - skvělá akce, srandy kopec, skvělí lidi, skvělé jídlo...co víc si přát? Jela bych zas :) 

Protože mi tu toho určitě hafo chybí...vyjádřete se v komentářích :) Díky :)