Ugisha | Tak stejná a přece jiná...

Nevím, co se to se mnou poslední dobou děje. Jsem přecitlivělá, s neustálými prudkými změnami nálad, po každém vyjíždím, hysterka a věčně jenom brečím, i z minuty na minutu a bez důvodu... I Lukyho dobře míněná rada mě vytočila tak, že jsem se na celý večer urazila...Doma je to obdobné, i když tam si myslím, že za to z větší části nemůžu já, ale moje drahá matka, která mi věčně něco vyčítá. Nezáleží na tom, kolik jsem toho za celý den udělala...důležité je, že jednu maličkost (kterou měl ještě k tomu udělat brácha) ne a hned je oheň na střeše, že na všechno seru, vůbec ničeho si nevážím, že mě živit nemusí a ať jdu a starám se sama, když si neumím ani uklidit atd atd atd...Stále stejná obehraná písnička. Nebaví mě to pořád poslouchat, protože ve většině případů to není oprávněné...Klidně to všechno udělám, ale ať si odpustí tu hromadu blbých keců okolo, není mi pět a sama vím, co mám dělat... Dneska jsem půl hodiny hystericky brečela, že mi furt někdo něco vyčítá...Tak přemýšlím, jestli nejsem těhotná, když se chovám takhle...Luky říká, že se mu měním před očima...a co bude teprve na té výšce...? Jo, asi z toho mám taky strach, i když si nemyslím, že bych se tam nějak moc změnila, každopádně to bude něco úplně jiného než teď...Nepotřebuju s ním být přehnaně často, radši míň, ale aby to stálo za to...Preferuju spíš kvalitu před kvantitou...Ve všem... Štve mě to, že se chovám takhle...