Plíživá deprese....

Vypadá to, že moje obavy se naplnily. Celý týden jsem byla v Opavě, abych se učila, neboť každý den byl zápočet. Přijela jsem v pondělí a celé odpoledne se s Klárkou po icq učila fonetiku. Spát jsem šla se skvělým pocitem, že umím všechny latinské názvy konsonantů, jde mi takt, transkripce i vokály... Ráno před písemkou jsme byli všichni naprosto v klidu, protože jsme si pomáhali a měli za to, že to umíme. Chyba lávky, rozdala testy a já jsem jenom nevěřícně zírala na cizí slova v zadání. Když člověk neví, co s tím má dělat, je to dost problém. Nakonec jsme to ale dali dohromady, radili jsme si s Kubou a měli u každého něco, i když něco byla tipovačka. I přesto jsme si však byli poměrně jistí, že to nedáme. A tak se taky stalo – když jsme pak viděli výsledky, já s Kubou a Kikou jsme měli F (chyběly nám dva body do E). Tak smůla, 25. je opravný test, aspoň budeme vědět, do čeho jdeme.

Středa a pohovor s Chrobákem nad opravenou seminárkou. Byli jsme tam čtyři, všechny si nás zavolal najednou.  Přečetl jsi všechny práce postupně celé (což minule nedělal) a ...nedal nám to nikomu. Kuba to rozebírá moc chirurgicky, Kika tam taky něco měla a mi s Barčou bylo řečeno, že tolik času nemá, ať přijdem ve středu na konzultaci, že to rozeberem. A dodal, že vypsal nový termín na 2., tak ať se tam zapíšeme. Pecka. Měla jsem slzy na krajíčku, protože 2. máme být na chatě. Prostě ten předmět je úplně v dupě...Nejdřív mi řekne, že je to dobře, jenom něco je třeba opravit a pak už to mám celé blbě? Tak jako kde jsme??? Totálně naštvaní, nechápající a nadávající jsme se odebrali na oběd a poté to s Kikuškou a Kubíkem zapít do Retra. Měla jsem dva karamelové piva a agrese se trochu otupila. Nicméně...pak jsem přijela na kolej, kde jsem už byla sama a dvě hodiny brečela, že tu školu nedám a že není možné, aby mi to zas neuznal... Ale mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, kteří se mě snažili utěšit. Pak jsem s bolestí hlavy na dvě hodiny usla, načež se až do noci učila spisovku na čtvrtek, pořád dost rozhozená a naštvaná. Ten den prostě nebyl dobrý, byl vlastně asi nejvíc na hovno z celého toho týdne.

Čtvrtek. Spisovka byla až na 2, takže jsem v 10 jela za Kubou, zkonzultovat transkripci a vůbec to celé probrat. Plni optimismu jsme se o tom bavili na obědě, že to umíme a není možné, abychom to nenapsali. Písemka nebyla podle mě moc těžká, psali jsme ji skoro 90 minut. Diktát, transkripce a oprava pravopisu, kde v jednom slově byly i 4 chyby. V tomhle si docela fandím, myslím, že jsem to nenapsala špatně, ale kdo ví...S Chrobákem jsem si taky věřila a jak mě odpálkoval. Prostě nemůžu pochopit, jak myslí básník, když básník nejsem! Jako on... Po písemce následovalo opět Retro, je třeba to zapít. To bylo stejně jako předešlý den moc fajn :) Pak na chvilku na kolej a za Kikou na byt, učit se dějiny na dnešek.

Zažila jsem dost nepěkný zážitek, kdy jsem jela večer sama v buse jenom s úchylným řidičem, který měl pitomé průpovídky, chodil po autobuse, potahujíc si kalhoty a cosi šteloval u dveří....Já tam sama, bez naděje na záchranu, kdyby se o něco pokusil, sice s pepřovým sprejem, ale jak bych se pak dostala ven? Stál dlouho na každé zastávce a mi bušilo srdce jako snad nikdy. Naštěstí mě bez problémů pustil. Přišla jsem za Kikou upe vyklepaná, hned ve dveřích otočila panáka rumu a další hodinu se vzpamatovávala. Ukázalo se, že holky ho už taky stačily poznat a prý je neškodný, ale nikdo mě nevaroval! Učily jsme se dějiny do půl 3, díla, autory...

Dneska opět s dobrým pocitem, vydaly jsme se na Bezručovku. Sichálek měl jako vždy zpoždění. Počítali jsme s testem,ale i otevřené otázky bychom myslím zvládli. Leč uchystal nám překvapení – otevřené otázky ve stylu Jaký je vztah mezi literaturou latinskou a národní a podobné lepší...Mám tam všechno, ale jestli dobře, ví Bůh, dost jsem si vymýšlela... Odpoledne s ne moc dobrou náladou, šli jsme to zas zapít pivem. Byla jsem ale dost unavená, takže jsem jela o vlak dřív než Kačka, Luky pro mě přijel a jeli jsme do Avionu, kde jsme šli i a kávu a zákusek ♥ Jinak jsem přijela domů a zjistila, že se nám ztratil Dino, prý ho dva dny není :( Nemám se s kým mazlit...Musím se učit na pondělní zkoušku, zítra jedu za Lukym, kde se budu taky učit a v neděli odpoledne zas do Opavy. Doufám, že tahle zkouška aspoň vyjde, když je celý tenhle týden takový začarovaný (jo, dalo by se to říct i jinak).

Na tu chalu s mým milým asi nepojedeme. Dospěli jsme k tomu po zralé úvaze – sjezdovka u chaty nefunguje, museli bychom každý den jezdit pryč, navíc jsme omezeni plnou penzí a autem – nevíme, jestli ho budeme mít. Taky nemá být sníh a hlavně ta moje škola. Jestli vypíšou opravné termíny první týden v únoru, budu tam muset přijet, že. Takže to vypadá, že zůstaneme doma. Mrzí mě to, protože jsem se hrozně těšila, měla to být taková "dovolená" k našemu ročnímu výročí, že budeme sami, užívat si a nemyslet pořád na školu jako to děláme teď. A tak tu sedím, dopisuju tenhle článek, padá mi hlava únavou, ale vím, že se prostě musím aspoň trochu dneska naučit na tu zkoušku. Místy brečím nad tím, jak se to sere...A už se nemůžu dočkat, až budu zítra v jeho náručí...