Slíbená Praha

Dlouho plánovaná (původně na léto), vyšla ale až 11. prosince, záměr byl jít se podívat na vánoční trhy. Vyjeli jsme v 5 hod pendolinem z Bohumína. Cesta skvělá, rychle to uběhlo, pohodlný vlak...pendolino budu mít ráda :D V půl 9 jsme byli v Praze a vyvstala otázka, co dál. Vyfotili jsme si muzeum a šli se projít po Václaváku. Sněhu moc nebylo, ani počasí příliš nevyšlo a vánoční atmosféra? Ta se zatím nekonala. Koupili jsme si hodinovou jízdenku a chtěli jet busem na Petřín, leč baba na zastávce nám blbě poradila a my jsme sedli do busu na opačnou stranu :D Nakonec se ale všechno vyřešilo, přestoupili a úspěšně vystoupili, kde jsme chtěli. Pak lanovkou nahoru na Petřín (taky jsem jí jela prvně), projít se po zrcadlovém bludišti a kouknout na výstavu Járy Cimrmana (nahoru na rozhlednu jsme nemuseli, panoramata bylo vidět i tak). Poté procházka dolů k Pražskému hradu s pauzou na svačinku. Zrovna jsme stihli střídání stráží, ale těch lidí co tam bylo! Navíc začalo dost foukat. Další plán byl projít se po Karlově mostě, takže jsme tak učinili, snažili se vyhýbat těm davům a narazili na nějaké vánoční trhy na Kampě, kde jsme si hned dali medovinku. Mezitím jsme vymysleli, že si zajedeme metrem do nákupního centra Flora na oběd, protože ceny jídel v Praze jsou naprosto nereálné – 145 Kč gulášovka v chlebu a 225 Kč svíčková například. Načež ukázalo se, že ani ve Floře není zrovna levno a do McDonaldu ani KFC jsme nechtěli. Pak byla na výběr jenom drahá thajská restaurace a čínská Panda, kde jsme nakonec zůstali a dali si gyros s nudlemi za 90 Kč i s pitím. Nic moc, ale bříška byla naplněna a času bylo spousta, tedy, co odpolední siesta u kávy? V kavárně stála horká čokoláda 70 Kč nejmenší hrnek, přesunuli jsme se tedy zpět k metru, zakoupili další lístek a odjeli na hlavní nádraží zjistit, v kolik nám jede vlak. Ideální IC jel v 6, měli jsme tedy víc než tři hodiny čas. Stále jsme čekali, až se setmí a když furt nic, sedli jsme na Václaváku do nějaké kavárny na čokoládu (za 75 :D). Poté jsme se pomalu vydali na Staroměstské náměstí. Musím přiznat, že vánoční trhy jsem si tedy představovala trochu jinak, všude mraky lidí, člověk se musel nechat unést davem, jinak by se nikam nedostal, změnit směr nešlo. U stánků nic tak vánočního nebylo, samé jídlo a předražené pití, občas nějaké baňky. Čekala jsem víc, no...Po trdelníku (rovněž předraženém) a medovině jsme se pomalu vraceli. Upřímně řečeno, nechápu, jak se tam všechny ty suvenýry a obchody se sklem uživí, ale asi tomu tak je, protože jsou co dvacet metrů. Chtěla jsem jít do muzea Sex machine, ale vstup stál 250, takže jsem to oželela a dali jsme si radši svařák. Pak jsme se vydali na cestu na nádraží, s pocitem, že nám tak akorát pojede vlak. Leč bohužel, námi odpoledne vyhledané vlaky vůbec nejely, např. pendolino jelo poslední v půl 6, což bylo před deseti minutama.

Nevadí, pojedeme jiným, IC za půl hodiny. Množství lidí shromážděných před tabulí s odjezdy nás vůbec nerozhodil, všichni jedou určitě do Chebu, do Německa, nebo kamkoli jinam než do Ostravy. Ukázalo se, že je to velmi odvážné tvrzení – jen, co se na tabuli objevilo číslo nástupiště, masa se dala do pohybu. Pohybovali jsme se s nima, ale než jsme se stihni vzpamatovat, půl Prahy bylo ve vlaku, který byl narvaný až po strop. Samozřejmě bez nás. Asi bychom se i vešli, ovšem představa čtyř hodin stání po celém dni chození po Praze se nám vůbec nelíbil. Však co, počkáme na další vlak, R do Hranic a pak přípoj do Ostravy. Jel asi taky za půl hodiny. Chtěli jsme si rezervovat místenky do 1. třídy, ale s naší výhodnou jízdenkou to nešlo, aspoň jsme tedy zjistili složení vagonů, vybrali si teoreticky místa a šli čekat. Vlak přijel, ale místo 6 vagonů měl 3. Proč ne. Historie se opakovala, akorát s tím, že vlak měl 10 min zpoždění, jak se do něho snažilo narvat o polovinu víc lidí, než byla jeho kapacita. Tak tak potom odjel. Opět bez nás. Už jsem byla vytočená do vrtule, hodina na nádraží a nic z toho a další jel až za další hodinu! Ale tak co, natočili jsme si narvaný vlak a už bez optimismu si šli sednout do čekárny. Chtěla jsem si sednout na lavičku, ale nevyšlo, vyhodila mě starší Němka, která byla asi 3x tak širší než já a žádala místo pro invalidu, který si tam vůbec nesednul a vůbec o její dobrotě nic netušil, tak se roztáhla na celou lavičku sama. Dobrou půlhodinu jsem pak vymýšlela, jak jí slušně německy říct, co si o sobě ta kráva stará myslí, ale nevymyslela jsem nic, bohužel :( Drahnou dobu předem už jsme čekali na číslo nástupiště, dali jsme se tam do řeči s dalšími lidmi z Ostravy, postěžovali si jim na svůj úděl a šli pro jistotu čekat do poloviny chodby. Nástupiště nebylo třeba zjišťovat, masa se rozběhla a my s ní. Ale vlak tady ještě nebyl. Když konečně přijel, s ostrými lokty se nám podařilo dostat se do kupé a dokonce si i sednout! Asi na deset vteřin. Přivalila se banda důchodců, kteří tam měli samozřejmě místenky a rvali se tam jak o život, i přesto, že ulička byla zaplněná skoro až po strop, a aby si důchodci sedli, musela půlka vagonu vystoupit. Po deseti minutách usazování seniorů ČD došlo, že lidí je asi nadprůměr a milostivě připojili další vagon. Krásný, z Polska. Tam jsme si i sedli a mohli si ty 4 hodiny zaslouženě zdřímnout. Doma jsme byli v 1, namísto v 11, ale co už, hlavně že ne v té pitomé Praze. Toť můj největší (negativní) zážitek z Prahy. Ale samozřejmě, bylo krásně, s mým drahým :) Je pravdou, že na to jenom tak nezapomenu :)