Tak myslím, že dneska už si asi číst nebudu...Místo toho budu celý večer počítat pro 8 lidí mzdy do fiktivní firmy :-D Vzhledem k tomu, že jsem to už všechno zapomněla, to bude veselé...Já to vytisknu a Prachna mi pak řekne, že to mám špatně zarovnané a už to bude blbě :-D. Ach jo...Asi ze mě nebude účetní....

...To maličké smutno tu stále je. Chtěla bych, aby tu byl Honzík se mnou. Aby mě držel v náručí a hladil po vlasech, aby mi říkal hezké věci a já bych věděla, že je to už zase všechno v pořádku. Teď spolu moc nejsme a chybí mi. Moc.

Zítra je Rybník (minimax.tym.cz), tak aspon něco pozitivního. I když bez něho, protože jde Vlastíkovi na osmnáctiny. Aspoň pokecam s Terkou...

Tak...Po tomhle intermezzu...Myslím, že jsem jiná. I on. Změnilo nás to oba, těžko říct jak. Jsem ale moc ráda, že to takhle dopadlo. Se všemi jeho názory nesouhlasím, ale člověk musí něco obětovat (i když je mu to mnohdy líto). Chtěla bych na to zapomenout. Chtěla bych, aby zapomenul i on, protože teď...Je to sice už dobré, ale přesto ne jako dřív. Je mi z toho trochu smutno.

Nesnáším

Až doteď jsem si myslela, že workoholik je u nás jenom otec. Chyba lávky! Jenom, co jsem přišla ze školy, hned ve dveřích mě babka přivítala slovy: "Jdeme hrabat listí". Je jí přes 70, tak jsem jí na to řekla, ať nikam nechodí, že to udělám sama. Ale ona tam prostě musí jít. Kdyby tam bylo moc listí, dá se to pochopit, ale tam byly tři lístečky :-D. Nehledě k tomu, že pohrabala kaj co,

Tak jak jsem včera slíbila, je tu ten první článek. Dneska jsem neměla vůbec čas, hned ze startu mě naši probudili, vzali mi deku a nechtěli pustit pséka do postele :o). Pak jsem se chtěla na Koukej dívat na Šifru mistra Leonarda, ovšem přišel otec a hned mi naplánoval robotu na celý den. Po obědě jsem se ale konečně dodívala (nutno říct, že babka, co přišla v polovině filmu, mi do toho furt kecala, ptala se, kdo to je, co tam dělá a že ten je všivak a hajzl a že je hrozně podobné Šifře :-DDD). Pak jsme jeli za dědou do nemocnice (byly tam návštěvy dneska 2 hodiny - nepopovídám si s ním ani doma, natož dvě hodiny v nemocnici). Následoval nákup a 6 hodin jsme doma jako na koni. Do toho přišel ještě přítel (nečekaně) a už bylo 8 hodin a začínaly Soukromé pasti. Díl Ukradená spermie patřil k těm lepším :o). Navíc zítra máme na 9, takže můžu spát o chvilku déle, což je pozitivní :o). Ale teď...Už se zase odeberu spinkat.....:-*