Nevím, koho to napadlo, ale takhle se naše třída titulovala v prváku. Zanedlouho jsme však přišli na to, že není pravda ani trošku. Náš kolektiv se rovná katastrofě, že se všichni hádají a pomlouvají navzájem ani nemluvím.

K tomuhle článku mě inspirovala zpráva, co probíraly holky od nás ze třídy cestou na muzikál do Prahy. Mám už toho tak akorát dost, tak se pokusím napsat

Smutno je mi...smutno je mi...na ten smutek není lék....

Lék by teoreticky byl, ale jestli prakticky...Uvidíme.

Zase se projevuje moje občasná melancholická nálada, která je přímo úměrná Honzovi. Když je veselý on, já taky a když není......tak já taky. Prostě to tak je a nic s tím neudělám...

Tak rychle to uteklo, že bych ani neřekla, že od té první - nejkrásnější - pusy uplynuly dva roky :o).

Je to tak, už tak dlouho jsme spolu šťastní :o).

A já jsem zamilovaná čím dál víc :) A i když to nemůže být vždycky ideální, to dobré tohle vždycky přebije a nakonec z toho vyjde krásný vztah :).

Děkuju Ti, Honzíku. Děkuju za celou tu krásnou dlouhou dobu, za to, že to se mnou vydržíš...Že jsi mě udělal šťastnou.

Miluju Tě :-* Napořád.

Včera jsem měla poslední oslavu svých osmnáctin. Přišla Terezka s Davem a samozřejmě Honza. Také tu byl otravný brácha, který musí být vždycky v každé dupě a pes, který ale nijak nepřekážel :o).

Musím říct, že jsem nečekala takový vývoj akce. Mile mě to překvapilo :o) Fajně jsme si povykládali, i když místy o tématech, které nám s Terkou vůbec nic neříkaly (PC, auta, hip-hop...). Pili jsme

Asi se mnou něco je. Jsem hrozně unavená, takže každé odpoledne spím, nechce se mi jíst (teda - ráda bych jedla, ale sním málo a pak mi hned kručí v bříšku), bolí mě hlava a zoufale se mi nechce do školy. Nic mě nebaví. Jenom bych seděla doma a spala. Je to normální?

Kdysi jsem četla jeden dívčí románek. Byl o dívce, která měla podobné příznaky jako teď já. Nakonec se ukázalo, že má leukémii a do tří měsíců umřela.

Možná si to jenom namlouvám a je to obyčejná únava, ale...co kdyby?? Mám z toho strach...

Jdu spát. Do školy nechci ani trošku. A to jsem ji měla vždycky docela ráda....

Nikdy jsem nebyla tak šťastná jako teď . (Teď v osmnácti :-D)

Nevím, jestli je to tím, že se mi všechno daří....nebo tím, že jsem tak hrozně moc zamilovaná...po dvou letech vztahu stále víc a víc...

Poslouchám Dalibora Jandu a je mi tak neskutečně krásně...

Nikdo nemá tak dokonalý vztah jako MY DVA :-*

Dávno už to není láska. Je to něco tak krásného, že se to ani nedá slovy popsat...

Už napořád. Pusuuu :-*

Joo - tak už jsem dospělá :-D...Nedá se říct, že by to byla nějaká změna...:o)).

Dostala jsem od našich luxusní hodinky, stříbro a šli jsme na večeři do Hastrmanky (měla jsem pstruha a neuměla použít speciální rybí příbor :-D).

Bylo to fajn. Ještě zítra budem slavit s Honzíkem, tak doufám, že se to povede taky tak. Krásné narozeniny to byly...Děkuji :-*

Že by se všechno otáčelo k lepšímu? Že by si to Třísková i Rostík rozmysleli??? Zřejmě ano, protože mám.........jenom čtyři trojky! Radost největší....Když je to na netu, tak se to už (doufám!) změnit nemůže, takže kdo by se chtěl pokochat mým opět krásným vysvědčením, může tak učinit zde :o).

Tak a je to. Čtyřka z matiky. Moje první čtyřka vůbec (možná bude i druhá z němčiny, ale na to radši nemyslet...). Fakt mě to nasralo. A to fest. Poslední dva dny jsem se opravdu učila, i Potápka říkala, že mi docela jde, perfektně jsem to uměla a ne že ona tam dá samé věci co nevím (variace 4. řady 20x větší než řady 2., což jsem v životě neviděla), odmocniny a příklad, co vůbec nešel spočítat.

Pro ty, co by se o mě rádi něco dozvěděli jsem napsala nový článek čistě o mě :o)