mona: Víš Lucy, netřeba říkat, že naprosto nesouhlasím s tím, co jsi udělala. Je to ale tvé rozhodnutí, já ho akceptuji. Jsi kamarádka.
A snažím se v tom najít spojitosti s mou situací. Víš, přála bych si, aby ON byl jako ty. Aby to bral jako holka a taky si řekl, že to byly dva krásné roky a půl a že by nikdy neměnil, a prostě to nehodil za hlavu. Jenže, vůbec netuším, co on si myslí. A obávám se, že pro něj to je prostě konec, že on tu tlustou čáru udělal a snaží se na mě úplně zapomenout, jako bych neexistovala. A to je to, co mě svírá, ta jeho ublíženost, kdy se přede mnou schovává a prostě se bojí.
Když vidím, co jsi udělala, začínám chápat, proč to udělal ON. Na tom ale nic nezmění fakt, že mi zlomil srdce. Nejsem schopna ho nenávidět. Ale on mě už nechce vidět a to mě strašně moc bolí.