jonathan (honza): Abych to sám uvedl na pravou míru...
Nevím odkud se vzala ta nepravdivá fáma, že jsem naštvany, nechci komunikovat apod. Není tomu tak. Ano udělal jsem černou tlustou čáru, vyrovnal jsem se s tím. Najednou jsem uviděl to co jsem dřív neviděl. Třeba to, že náš vztah měl své chyby, byly nejen z Lucčiny strany, ale taky hodně z mojí. Prostě, kdyby se to nestalo teď, tak stejně by to nemělo o moc delšího trvání. Já jsem to pojal, jako šanci změnit svůj život. Za život jsem zažil dvě velké změny. Začátek našeho vztahu a konec. Jsem ted upe jiny. Lucku mám pořád rád, ale jako super kamarádku a na těch dva a pul roku nezapomenu nikdy. Ale je třeba se vyrovnat s tokem času. A opravdu nemá cenu sedět na prdeli a brečet jak želva. A jestli se Lucka chtěla se mnou rozejít, tak nemá žádný důvod být v depresích. Já taky nejsem, mám se fajn a Lucce přeji to samé. Samozřejmě u mě najde vždy útočiště. Vždycky jí jakýmkoliv způsobem v nouzi pomůžu, nebo tak. Ale na obnovení vztahu to asi nevidím.