Ugisha | Zimní dovolená

Naše první společná, když nepočítám ty dva dny na kolech v létě. Původně plánovaná na penzion Armáda, ale tam to nevyšlo, takže jsme to o týden posunuli a jeli na Polanku. První den, ve čtvrtek, bylo pěkně, sluníčko svítilo...tak jsem ráno vstali, nasmažili řízky na svačino-oběd, nabalili věci do auta a kolem 9 vyjeli. Něco po 10 jsme byli tam, i když jsme byli nuceni použít řetězy a vůbec, nikdy bych neřekla, že to bude na takem kopcu :D Nicméně, dojeli jsme, Luky šel pro klíč od pokoje – vyjednal wifi, manželskou postel i rohovou vanu! Kdybych tam šla já, nic takového nemáme :D No...pokoj krásný, i televize tam byla, vlastní koupelna taktéž luxusní.  Dali jsme si řízek na oběd a pomalu se šli chystat na lyžování. Sjezdovka je hned u hotelu a má 450 m, což je pro mě naprosto ideální. Úspěšně jsem si obula lyžáky, zapla lyže a pak i jakž takž sjela kopec dolů k vleku. Na něm kupodivu nespadla (nebyl taky pitomý jak v Mostech :D) a dojela až nahoru. Pak mě Luky učil jezdit pluhem...vlastně ne, nejdřív tak jakoby sestupovat dolů...to mi těžce nešlo :D A nechtěla jsem to dělat. Jenže z něho jde docela strach, nepustil mě dřív, než jsem to jakž takž neudělala. Pak jsem pořád padala, hlavně nahoře, kde byl zezačátku led. Na vleku jsem jezdila bez problémů. Nejlepší na tom bylo, že tam nebyli skoro žádní lidi, zezačátku i s námi asi 6 osob a pak jenom lyžák. Po dvou hodinách, já naprosto vyřízená, skončili jsme a šli pomalu na večeři. Byla dobrá, bylo jí dost, najedli jsme se dosyta a odebrali se do pokojíčku. Následoval krásný večer ♥a po 10 jsme již spinkali :D

Další den, v pátek, jsme vstali v 8, sešli dolů na snídani (malý švédský stůl) a nacpali se jak bysme neměli jíst celý den :D Luky 4 rohlíky, já dva plus vaječina...:D Normálně sním s bídou jeden :D Pak bylo na programu opět lyžování. Šlo mi to trochu líp, i když pády se opakovaly stejně jako předchozí den :D To už jsme jeli lehoučce na techniku, ale moc se mi to nedařilo :D Ovšem dělala jsem pěkné obloučky :D Byla jsem tam šílený lyžař, každý se mi musel vyhýbat, neb jsem jezdila zleva doprava :D Bojím se totiž jet rychle :D Navíc mě zase bolelo koleno, takže jsem odpočívala, kde se dalo. To jsme tam myslím byli déle než dvě hodinky a pomalu byl čas oběda. Měli jsme polopenzi, takže oběd byl čistě v naší režii – zvolili jsme lehký – každý polívku a zeleninový salát. I přesto jsme se docela přejedli a šli proto odpoledne odpočívat do vířivky a sauny. Úžasné, vířivka jenom pro nás, voda teploučká, až se z ní kouřilo...akorát podlaha studená jak sama smrt a sauna taky moc nesaunovala, bylo tam pouhých 65 stupňů. Pak večeře – opět dvouchodová, tedy čočková polívka (už po ní jsem měla dost) a hříbková omáčka s masem a rýží. Bylo to moc dobré, leč snědla jsem s bídou půlku, nejsem zvyklá na takové porce :D Nahoře jsem lehla, ještě unavená z té vířivky, že na žádné večerní lyžování, jak bylo v plánu, nejdu. Luky teda šel, bylo asi půl 7, ať si odpočinu a přijdu za ním. Tak jsem se chvilku válela v posteli, koukala na net a po 7 usoudila, že už je pomalu čas. Napadlo mě ale, že by nebylo tak od věci uklidit pokojíček, což mi zabralo asi 10 min. Po úklidu jsem se začala oblíkat – s obavou, jestli se mi podaří ty lyžáky zapnout bez asistence, ale povedlo se. Musím říct, že to večerní lyžování bylo nejlepší za celou tu dobu. Na svahu jen my dva a dva vlekaři, co si sjeli sem tam, no romantika. Šlo mi to, ani jednou jsem nespadla, navíc nově nasněžilo a byl fajny sníh :) Akorát to moje koleno mě bolelo...:( Po 9 už jsme byli na pokoji, šli se okoupat a usli jak mimina :D

Sobota. Na snídani opět švédský stůl, oproti včerejšku lehce obměněn, už jsme tolik nejedli :D Dopolední lyžování -již nepadám a snažím se jezdit ne pluhem, ale dávat lyže k sobě, zvedat je apod. Vesměs bez efektu :D Luky už na mě nečeká, ale jede hned zas nahoru, protože než já sjedu kopec, on ho sjede dvakrát,hodí dole smyk a dostane se na vlek dřív než já :D ...Pak oběd – po předchozích zkušenostech, dali jsme si každý polívku a jeden hermelín v bramboráku, neb ho bylo 300 g. Těšili jsme se, že konečně pojíme lehce. Leč někde se stala chyba a slečna přinesla milé hermelíny dvakrát, na každém talíři dva :D No málem nás omylo, kdo to jako sní? :D Luky je s notným funěním statečně zdolal oba, já jeden a měla jsem dost, takže jsem ten druhý nenápadně dala do kapsy a poté přenesla na pokoj, kam jsme se doslova odvalili a dvě hodiny leželi, přecpaní, neschopni sebemenšího pohybu. Ve 3 nás objednaný bowling donutil vstát a jít hrát :D Bylo to ale moc fajn, jednou jsem dokonce vyhrála, ale stejně to skončilo 2:1 pro Lukyho :D K tomu vínečko, pohoda :) Nedokázali jsme se pak přemluvit a jít zase lyžovat, navíc už bylo nad nulou, sníh tál a moc dobře se nejezdilo, takže jsme si lehli před televizi a oba usli jak dřeva, až jsme málem zaspali večeři :D Což by byla chyba, protože jídlo jako vždycky super, bramboráčky (!) s masem a omáčkou. Večer jsme už pak nedělali nic, já jsem si akorát udělala předběžný rozvrh a fyzicky vyčerpaná usnula dřív, než dohrála Fantastická čtyřka :D I když, zezačátku jsem se docela bála usnout, neboť se mi minulou noc zdála hnusná noční můra, z které jsem se nemohla vzpamatovat docela dlouho, natož spát...

Den poslední, neděle. U snídaně padla volba na párečky a v mém případě i na vajíčko. Jako každý den, i dnes tam s námi bylo několik rodin, zřejmě je pojilo nějaké příbuzenské pouto, s asi sedmi malými dětmi, věk od jednoho roku tak do 7 let, takže jsme měli o zábavu postaráno :D Tak nějak to muselo vypadat, když jsme s našim a podobnou bandou jezdili na hory kdysi my :D Akorát, že tamty děti (ty větší) vesměs uměly lyžovat, ostatní tahali na sáňkách :D Taky jsem se zapomněla zmínit o šíleném lyžaři, který k nim taky patřil. Byl asi v našem věku a když jel poprvé, sjel kopec šusem, až ho jeho tatínek, jež v zájmu ochrany veřejnosti, vydal se okamžitě za ním, chtěl srazit na zem :D Nevyšlo, protože se mu nějak rozjely nohy a spadnul sám, ale moc nechybělo a skončil by dole v té síti :D To jsem z něho i já měla strach, a od té doby, již jsem nebyla nejhorší lyžař :D To jenom takové zážitky, co mě zrovna napadly :D Po snídani jsme se začali pomalu balit, šli zaplatit pobyt (cena nás docela příjemně překvapila), vrátit kartičky na vlek a vyjeli na cestu domů. Ta pro mě byla peklem, protože moje fobie z kamionů se od Jablunkova projevila v celé své síle a kamion, za kterým jsme byli nuceni jet v Třinci, jsem vydýchávala ještě v Karviné, fuj. Ale fobie to asi bude, jak vidím kamion, traktor, autobus nebo něco podobně velkého, buší mi srdce jako o závod, pomalu nedýchám, žaludek stažený, brzdím za řidiče a v panické hrůze zavírám oči nebo se odvracím od okna... Zřejmě ze mě nikdy řidič nebude a když, nehodlám sdílet jednu cestu s kamionem...A to zcela vážně...:)

Závěr? Krásná dovolená, taková oslava ročního výročí a Valentýna v jednom :) Myslím, že jsme si to užili, fyzicky se vyčerpali, odreagovali se od všedních starostí a hlavně školy, dobře se najedli a zjistili, že ponorkou netrpíme :D Osobně se mi tam moc líbilo, včetně toho lyžování, i když by mi stačilo jít lyžovat zase za rok :D Na otázku, jestli už teda umím lyžovat, mi můj drahý odpověděl: "Vzhledem k tomu, že seš na sport naprostý antitalent...už nepadáš, vyjedeš na vleku, sjedeš kopec...O technice se mluvit nedá, ale jo, v rámci možností umíš lyžovat." :D Už vyhrožoval na příští rok Alpama :D

A poslední slovo? Skvělá zimní dovolená...a to díky Tobě :* Miluju Tě :*♥