Vypadá to, že moje obavy se naplnily. Celý týden jsem byla v Opavě, abych se učila, neboť každý den byl zápočet. Přijela jsem v pondělí a celé odpoledne se s Klárkou po icq učila fonetiku. Spát jsem šla se skvělým pocitem, že umím všechny latinské názvy konsonantů, jde mi takt, transkripce i vokály... Ráno před písemkou jsme byli všichni naprosto v klidu, protože jsme si

...nepohlídá si to, co má a pak se lehce stane, že nepošle certifikáty NSZ na VŠ a hrooozně se diví tomu, když přijde dopis s "dostavte se na přijímací zkoušky". Nj...když mi asi před dvěma měsíci přišel e-mail, že od percentilu 25 se zkoušky nedělají, s nějakým certifikátem jsem si nelámala hlavu, protože času dost, že...Noo...čas vypršel. A já se marně biju do hlavy, jak jsem blbá a

Maximálně mě se*e to věčné hnusné počasí, které mě deptá a kazí mi náladu. Dneska ráno jsem se probudila a vůbec nevěděla, kde jsem, proč a co tam dělám...Prostě úplně mimo. Nebaví mě vstávat do deštivého dne, bez vyhlídek na zlepšení. Nebaví mě se učit. Neumím se učit efektivně, vždycky u toho usnu. A matura se kvapem blíží, ještě měsíc...Zítra máme generálku na praktickou, z účta. Dneska jsem

Hraje mi uklidňující Robert Křesťan a já se snažím zkrotit svoji hysterii. Je to tu zas - nemůžu být šťastná a spokojená, když on není...Vím, že teď nemá náladu, i když mi vůbec nesdělil, co se vlastně stalo...Možná to teď bude znít jako příliš osobní věc, ale vadí mi to. Jsme přece pár, team a ve vztahu se problémy řeší nebo snad ne? Chápu to, že chce být sám, ale...když