...smutno je mi...a nikdo nic netuší ...

Nějak to jde se mnou poslední dobou z kopce. Nic mě nebaví. Ani čtení, ani psaní, ani procházky...nic. Včera jsem byla u oční a mám zánět oka - paráda, aspoň vím, proč mě úderem 9 začnou tak hrozně bolet a všechno se mi rozmazává...Dostala jsem kapky, které si musím naučit kapat (dneska jsem to zvládla jen s pomocí brothera - člověk by  neřek, jaká může být u kapání do oka sranda), jelikož

Čtvrtek: Honza pro mě kolem 5 přijel, že se pojedeme projet (teď už nechodíme na procházky, ale jezdíme autem :o), třeba na Kalich. Na křižovatce blikal doprava, ale když uviděl Dava, který projel kolem, už blikal doleva a jel za ním :o). Ukázalo se, že přijel pro Terku, tak jsme jeli na Kalich spolu. Nutno říct, že oba jezdí docela rychle a s velkou radostí mezi sebou pořádají

...že mi Marieke veřejně pochválila blog :o). Děkuju :o*

...že je venku už teplo a všechny stromy kvetou a voní.....mám ráda jaro :o)

...že jsem dostala z UCE 1 a 2, když jsem čekala tak čtyřku :o)

....že se prezentace v AJ odložila na neurčito

Méně pozitivní už je to, že zítra píšeme velkou písemku z matiky, tak se na to musím podívat a zítra to moc nepokazit. Možná

Protože akce v uplynulém týdnu nevyjdou na samostatné články, dávám je sem do jednoho :o).

Středa: Mini Rybník, kde Potápka slavila narozeniny. Bylo nás tam pouhých 6 a bylo moc fajn! Krásně jsme si zabékali :o).

Čtvrtek: Nějak mi to vypadlo, co jsem dělala :o) Asi byla s Honzou....

Pátek: V lehce pracovním duchu. Sadila

Cítím se přesně jako Mona v článku Nijaká po xté.  Chci být pořád s ním. Chci, aby byl veselý, i když mu není do smíchu. Protože jsem sobecká...

Byla jsem s Míšou na procházce a v Kapli. Byl to moc fajn večer, jako tehdy když nám bylo 12 :o) Odprovázely jsme se do nekonečka a tu pusu nezavřely ani na minutu :o)). Děkuju :o*

Nevím, koho to napadlo, ale takhle se naše třída titulovala v prváku. Zanedlouho jsme však přišli na to, že není pravda ani trošku. Náš kolektiv se rovná katastrofě, že se všichni hádají a pomlouvají navzájem ani nemluvím.

K tomuhle článku mě inspirovala zpráva, co probíraly holky od nás ze třídy cestou na muzikál do Prahy. Mám už toho tak akorát dost, tak se pokusím napsat

Smutno je mi...smutno je mi...na ten smutek není lék....

Lék by teoreticky byl, ale jestli prakticky...Uvidíme.

Zase se projevuje moje občasná melancholická nálada, která je přímo úměrná Honzovi. Když je veselý on, já taky a když není......tak já taky. Prostě to tak je a nic s tím neudělám...

Tak rychle to uteklo, že bych ani neřekla, že od té první - nejkrásnější - pusy uplynuly dva roky :o).

Je to tak, už tak dlouho jsme spolu šťastní :o).

A já jsem zamilovaná čím dál víc :) A i když to nemůže být vždycky ideální, to dobré tohle vždycky přebije a nakonec z toho vyjde krásný vztah :).

Děkuju Ti, Honzíku. Děkuju za celou tu krásnou dlouhou dobu, za to, že to se mnou vydržíš...Že jsi mě udělal šťastnou.

Miluju Tě :-* Napořád.