Jednou dole, jednou nahoře...Někdy jsem úplně šťastná a spokojená a za chvilku už brečím...

V sobotu jsem byla s Potápkou, Jamesem a Ivošem na Potlachu na Lukavci. Původně jsem měla v plánu jet do Děhylova na Redla, ale Terezka nemohla a stejně bylo hnusně, tak jsem jela radši s nima. Prý to nestálo za nic, pršelo, bylo málo lidí, ani interpreti nic moc a navíc Redl přišel pozdě a byl protivný.

Zítra mám státnice z obchodní korespondence, od 8 do 10. Už teď začínám být nervózní...Snad to nebudou zbytečné čtyři stovky... Držte mi palce.  Díky :o*

...smutno je mi...a nikdo nic netuší ...

Nějak to jde se mnou poslední dobou z kopce. Nic mě nebaví. Ani čtení, ani psaní, ani procházky...nic. Včera jsem byla u oční a mám zánět oka - paráda, aspoň vím, proč mě úderem 9 začnou tak hrozně bolet a všechno se mi rozmazává...Dostala jsem kapky, které si musím naučit kapat (dneska jsem to zvládla jen s pomocí brothera - člověk by  neřek, jaká může být u kapání do oka sranda), jelikož

Čtvrtek: Honza pro mě kolem 5 přijel, že se pojedeme projet (teď už nechodíme na procházky, ale jezdíme autem :o), třeba na Kalich. Na křižovatce blikal doprava, ale když uviděl Dava, který projel kolem, už blikal doleva a jel za ním :o). Ukázalo se, že přijel pro Terku, tak jsme jeli na Kalich spolu. Nutno říct, že oba jezdí docela rychle a s velkou radostí mezi sebou pořádají

...že mi Marieke veřejně pochválila blog :o). Děkuju :o*

...že je venku už teplo a všechny stromy kvetou a voní.....mám ráda jaro :o)

...že jsem dostala z UCE 1 a 2, když jsem čekala tak čtyřku :o)

....že se prezentace v AJ odložila na neurčito

Méně pozitivní už je to, že zítra píšeme velkou písemku z matiky, tak se na to musím podívat a zítra to moc nepokazit. Možná

Protože akce v uplynulém týdnu nevyjdou na samostatné články, dávám je sem do jednoho :o).

Středa: Mini Rybník, kde Potápka slavila narozeniny. Bylo nás tam pouhých 6 a bylo moc fajn! Krásně jsme si zabékali :o).

Čtvrtek: Nějak mi to vypadlo, co jsem dělala :o) Asi byla s Honzou....

Pátek: V lehce pracovním duchu. Sadila

Cítím se přesně jako Mona v článku Nijaká po xté.  Chci být pořád s ním. Chci, aby byl veselý, i když mu není do smíchu. Protože jsem sobecká...

Byla jsem s Míšou na procházce a v Kapli. Byl to moc fajn večer, jako tehdy když nám bylo 12 :o) Odprovázely jsme se do nekonečka a tu pusu nezavřely ani na minutu :o)). Děkuju :o*

Nevím, koho to napadlo, ale takhle se naše třída titulovala v prváku. Zanedlouho jsme však přišli na to, že není pravda ani trošku. Náš kolektiv se rovná katastrofě, že se všichni hádají a pomlouvají navzájem ani nemluvím.

K tomuhle článku mě inspirovala zpráva, co probíraly holky od nás ze třídy cestou na muzikál do Prahy. Mám už toho tak akorát dost, tak se pokusím napsat