Jaro 2008. Já dvacetiletá holka, se spoustou přátel, každý pátek pryč. Vystřídala jsem několik kluků, ale po čase to vždycky skončilo, protože na každém bylo něco, co mi vadilo. S žádným z nich jsem si svou budoucnost neuměla představit. Na svých narozeninách mi pak Danny představil Martina. Měl dvaadvacet, dlouhé vlasy a ty nejkrásnější oříškové oči. Tančili jsme spolu celý večer a hodně si povídali.

Věnováno Mone, že zas bude líp :o* 

Následující měsíce byla v jednom kole. Chodila ven s přáteli, pořádali spolu akce, s Evou chodila na procházky po městě, nakupovala, jezdila s rodiči na hory a vůbec dělala všechno proto, aby na Pavla zapomněla. Docela se jí to dařilo, ale večer si často přehrávala pod zavřenými víčky chvíle strávené s ním a pak trávila hodiny s ubrečenou

Druhá část povídky...Krátká a trochu slabší než první, ale bude líp :o)

Začátek povídky, o níž vůbec nevím, jak bude pokračovat. Vím, že je to neoriginální námět, který tu byl už tisíckrát, ale...vždycky tu bude. Kdo přečtete, napište mi prosím komentář, děkuji :o).