...jsem se chtěla konečně učit, projet si alespoň 7 otázek do ekonomiky, ať s tím trochu pohnu a kouknout na matiku. Výsledek? Vytřít (jo, poslední dobou musím vytírat i dvakrát za týden - ne, že by tu byl takový bordel, ale prostě MUSÍM), umýt kuchyň a ve 4 hurá na zkoušku. Už mám těch zkoušek tak akorát dost, kdyby byla jedna měsíčně, neříkám nic, ale proč dvakrát proboha? A když už, nakonec,

Dneska jsem málem vstávala v půl 4 ráno. Poslední dobou se mi zdají hnusné sny, ale ten, co se mi zdál dneska byl ze všech nejhorší...Zdálo se mi, že ke mě přišly dvě vyholené lebky a chtěly mě zabít (jeden z nich byl i jeden známý, kterého nebudu jmenovat). Zrovna, když mi přiložil zbraň k hlavě, přišel brácha a zastřelil ho přes otevřené okno. Pak i toho druhého. Načež jsem si myslela, že

Zkuste se dnes zeptat kteréhokoli žáka či studenta v kterékoli škole jakou hudbu poslouchá. S největší pravděpodobností vám odpoví - rock, metal, hip-hop, techno, drm´n bass, pop, ska, nebo cokoli jiného. Málokdo odpoví folk, country nebo snad bluegrass. Čím to? Přitom v době, kdy do školy chodili naši rodiče, byl tento žánr řekla bych dost oblíbený. Je už nemoderní? Pro mládež neaktuální,

Tak mi ta dobrá nálada moc dlouho nevydržela. No jo, holt si asi slibuju moc od něčeho, co nikdy být nemůže.

Dneska mě vzal soused autem ze školy. Při tom jsem zjistila, že nám auto srazilo kočku...a on to viděl v přímém přenosu. Náš kocour Sofie...Měli jsme ho víc než 4 roky...spolu s Corrou byli nerozlučná dvojice...čekali spolu na papu...Už se nebude schovávat za kolečka, nebude spát

Nějak se mi poslední dobou nedaří. Proč se všechno, na co se těším, musí vždycky nějak pokazit?? Osud? Možná...

Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami. (P.Coelho - Alchymista - zrovna ji čtu)

Včerejší večer? Naprostý propadák...Nevyšlo asi vůbec nic. Zapracoval osud? Náhoda? Naschvál? Přišli jsme na Šiřinu, vážně tam byla Romana s kapelou (asi se přejmenovali), lidi v klobouku...Sedla jsem si s Míšou a Kubou  k jedinému nerezervovanému

Dala jsem si do PC Vlastu Redla a poslouchám ho pořád dokola. Dokonale vystihuje moje pocity...pocity kamene, který leží někde u cesty a necítí vůbec nic. Včera jsem byla se Sikim v tanečních, místo Jany. Neumím tancovat, ale baví mě to...a taky jsem tam byla naposled před dvěma lety, je tudíž jasné, že si ty kroky už nepamatuju a už vůbec neumím salsu, neb my jsme se ji neučili. Těšila jsem se

S potěšením můžu říct, že se moje stará chuť ke čtení zase vrátila, a proto jsem dneska přečetla dvě knížky, jak už jste mohli zjistit :) A zítra jdu do knihovny, mám v plánu Alchymistu, My děti ze stanice ZOO, Květy zla a něco od Alberta Moravii (Moravia?). Trochu mě ale zklamalo, že mi skoro nikdo nenapsal žádné tipy na dobrou četbu :( Těšila jsem se, kolik nových knížek budu mít na seznamu a

Byli dva.

Dva, co mi vstoupili do života.

Nevím, co to do mě zase vjelo...Jednou to skončilo, tak proč si myslím, že třeba ...zase...možná...by se to mohlo opakovat? Tolik věcí se stalo...tolik jsme si toho řekli...