Dneska poslední oslava narozenin. Dvacátých. S naší bandou, která se tak rozpadá, že si nejsem jistá, jestli se vůbec někdy ještě sejdem...A samozřejmě - měsíc předem se to plánuje, dala jsem termín, všichni kromě Terky, která má hraní, mohli. OK.  Jenže ted, co se nestane? Pomalu začinají odříkávat účast - ti jdou na narozky jinam, ti jsou zas nemocní....Slavíme to s Radkou spolu, ona skoro

Proč se musíme pohádat zrovna na jeho narozeniny?? A proč já jsem sakra tak sobecká?? Nedokážu unést, že je něco jinak, než jsem si představovala...že jsem si malovala, jak budeme spolu...když už ne dneska, tak aspon zítra a v úterý, když je ten svátek a máme oba volno...Že třeba někam zajdem...A nic z toho, asi budu doma, číst si Idiota do školy a utápět se v sebelítosti. A dneska ještě ta inventura,

Dvacátého září mi začíná škola a pojedu na kolej. Už se těším...to už od července...Ale dneska jsem se začala těšit i na to, že tam budu chvilku sama. Odpočineme si od sebe, nebude to taková ponorka jako teď a budeme se na sebe opravdu těšit. Tak jako před maturitou, kdy jsme se viděli jen o víkendech...O prázdninách jsme spolu byli takřka neustále a...bylo to krásné, ale

Včera ráno jsme byli s našima na zápise v Opavě. Samozřejmě jsme zabloudili, jak jinak :D Do Opavy v klidu, ale pak najít tu školu, byl oříšek :D Nicméně jsme našli, odbočili totiž napodruhé dobře a za 3 minuty 8 jsem už seděla v posluchárně D1 :) No ale...zaujalo mě to tam hodně. Příjemní lidi, ti, kteří seděli vedle mě mi hned nabídli studentskou pečeť, tak jsem samozřejmě neodmítla, protože

Ano, už je to tak. Půl roku jsme spolu, počítáno od 1.1.2010. A je to čím dál lepší, i když malé krize se nám nevyhýbají...Ale je jasné, že nějaké třecí plochy logicky být musí, nemůžeme se shodnout na všem. Žádnou vážnější hádku jsme ale neměli a myslím, že ani mít nebudem :) Teď jsme byli týden na chatě, s bandou jako na Silvestra. Bylo fajn, ale Luky byl místy  tak protivný, že s ním nešlo

Nevím, co se to se mnou poslední dobou děje. Jsem přecitlivělá, s neustálými prudkými změnami nálad, po každém vyjíždím, hysterka a věčně jenom brečím, i z minuty na minutu a bez důvodu... I Lukyho dobře míněná rada mě vytočila tak, že jsem se na celý večer urazila...Doma je to obdobné, i když tam si myslím, že za to z větší části nemůžu já, ale moje drahá matka, která mi věčně něco vyčítá. Nezáleží

Nikdy jsem se neuměla rozhodnout. Když si mám z něčeho vybírat, vždycky mě přepadne dilema. Které mám i teď, když mi přišel doporučený dopis z VŠB, že mě přijali na ekonomickou fakultu. Nevěřila jsem vlastním očím, jelikož jsem měla za to, že moji přihlášku ani neevidovali, když jsem neuvedla specifický symbol. Nicméně...druhého července je zápis, tak se musím urychleně rozhodnout. Jakože - vždycky

V pátek jsem měla vyřazení absolventů OA. Samozřejmě jsem zase nestíhala, protože si nemohla vybrat co na sebe, zvolila jsem ale nakonec střízlivé černé šaty a myslím, že měly celkem úspěch :) Přišli naši a Luky s Míšou, byla jsem ráda :) Pak jsme šli všichni do kavárny a večer ještě s našima na večeři, protože jsme se od matury ještě pořádně všichni nesešli, abychom to oslavili :) Nutno říct,